29 Odo 1674/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce G. H., zastoupeného advokátem, proti žalované S M. L., a. s.,  zastoupené advokátem, o určení neplatnosti části leasingové smlouvy, blankosměnky a smlouvy o vyplňovacím právu,  vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 65/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. února 2006, č.j. 7 Cmo 485/2004-59, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku  535,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení § 222a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - zrušil rozsudek ze dne 12. srpna 2004, č.j. 3 Cm 65/2004-35, jímž Krajský soud v Brně zamítl „žaloby na určení“ neplatnosti  čl. IV smlouvy o finančním pronájmu ze dne 6. března 2003, blankosměnky a smlouvy o vyplňovacím směnečném právu ze dne 7. března 2003 a řízení zastavil (výrok I.). Dále žalobci uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 23.091,- Kč (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Proti rozhodnutí odvolacího soudu - a to jeho výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně - podal žalobce dovolání, domáhaje se jeho změny tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237             až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 písm. b), odst. 2 a 3 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi v  těchto ustanoveních vyjmenovanými usneseními. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není rozhodnutím ve věci samé. Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží. V projednávané věci o takový případ nejde, když žalobce dovoláním nenapadl výrok, kterým odvolací soud v intencích ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení ve věci zastavil, nýbrž pouze výrok o náhradě nákladů řízení. Přitom závěr, že proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není dovolání přípustné, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobci vznikla povinnost hradit žalované její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 375,- Kč podle ustanovení § 14 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31. srpna 2006 a z paušální náhrady 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném k témuž datu a celkem činí - včetně devatenáctiprocentní daně z přidané hodnoty - 535,50 Kč. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně 27. února 2007   JUDr. Petr    Gemmel, v.r. předseda senátu