29 Odo 201/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně             JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové, v právní věci žalobkyně K. Z., spol. s r. o., zastoupené advokátkou, proti žalované Ing. J. F.,  zastoupené advokátem,  o vydání listinných akcií, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 6/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. června 2005, č. j. 8 Cmo 206/2005-294, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. června 2005, č. j. 8 Cmo 206/2005 294, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. března 2005, č. j. 42 Cm 6/2002-285, kterým tento soud nepřipustil přistoupení A. . a. s., do řízení jako dalšího účastníka na straně žalobkyně  a nepřipustil ani požadovanou změnu žaloby. V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že podle ustanovení § 94 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, vydá soud, jakmile se o něm dozví, usnesení, jímž jej přibere  do řízení jako účastníka. Odvolací soud konstatoval, že v projednávané věci jde o řízení nesporné dle ustanovení § 200e o. s. ř., podle jehož odstavce 3 se účastenství ve věcech uvedených v odstavci 1 řídí ustanovením § 94 odst. 1 větou první, podle které v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou účastníky navrhovatel a ti, o jejichž právech a povinnostech  má být v řízení jednáno. Z toho odvolací soud dovodil, že soud nemůže rozhodovat o přistoupení účastníka, tak jak požadovala žalobkyně, ale dojde-li k závěru, že se někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, řízení neúčastní od jeho zahájení, přibere jej do řízení dle § 94 odst. 3 o. s. ř. Proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř. Dovolatelka tvrdí, že v projednávané věci je mezi účastníky vedeno sporné řízení, když je veden spor mezi obchodní společností a jejím (bývalým) statutárním orgánem ohledně skutku, ke kterému došlo v době výkonu funkce statutárního orgánu. Řízení tohoto typu je zmíněno v ustanovení § 9 odst. 3 písm. h) o. s. ř. a podle ustanovení § 200e o. s. ř. se řídí účastenství ve věcech uvedených v § 9 odst. 3 písm. b), d), e), f) a g) o. s. ř. Dovolatelka nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, přičemž namítá, že odvolací soud měl přezkoumat věcné námitky, které vznesla v odvolání. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná považuje dovolání za zjevně bezdůvodné a navrhuje, aby je dovolací soud odmítl, pro případ, že podmínky pro odmítnutí nebudou splněny, navrhuje, aby bylo zamítnuto. V průběhu dovolacího řízení rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. listopadu 2005, č. j. 42 Cm 6/2003-313, ve znění usnesení ze dne 22. 12. 2005, č. j. 42 Cm 6/2002-317 podle § 107 o. s. ř. o tom, že bude v řízení pokračováno s právní nástupkyní původní žalobkyně. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud založil závěr o tom, že soud nemůže rozhodnout o přistoupení účastníka na tom, že jde o řízení podle ustanovení § 200e o. s. ř., ve kterém není přistoupení účastníka postupem podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s.  ř. možné. Projednávaná věc ale věcí podle ustanovení § 200e o. s. ř. není, byť jsou jejími účastníky obchodní společnost a její  (bývalá) jednatelka. Jak se určuje v ustanovení § 200e odst. 3 o. s.  ř., řídí se účastenství ve věcech uvedených v § 200e odst. 1 o. s.  ř. ustanovením § 94 odst. 1 větou první. Ustanovení § 200e odst. 1 o. s.  ř. pak určuje, že se jím řídí řízení ve věcech uvedených v § 9 odst. 3 písm. b), d), e), f) a g) o. s.  ř. V projednávané věci se domáhala  žalobkyně na své (bývalé) jednatelce vydání akcií, které si, dle tvrzení žalobkyně, ponechala jako jednatelka bez právního důvodu. Takový spor ale žádnému z ustanovení § 9 odst. 3 písm. b), d), e), f) a g) o. s.  ř. podřídit nelze. Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud,  aniž ve věci nařizoval jednání, usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).   Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 24. července 2007 JUDr. Ivana Š t e n g l o v á   předsedkyně senátu