29 Odo 666/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně T., P., a. s., zastoupené advokátkou, proti žalované G. V. (E.) s. r. o., zastoupené advokátem, o 630.000,- Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 47 Sm 256/2004, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 28. prosince 2005, č. j.  12 Cmo 249/2005 - 29, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 450,-  Kč do rukou její právní zástupkyně, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví uvedenému usnesení Vrchního soudu v P., jímž odvolací soud potvrdil usnesení Městského soudu v P. ze dne 2. května 2005, č. j. 47 Sm 256/2004 – 21a, kterým tento soud odmítl námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému Městským soudem v P. dne 17. ledna 2005, č. j. 47 Sm 256/2004 – 12, pro opožděnost. Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu  upravují  ustanovení  § 237  až § 239 o. s. ř. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., jelikož usnesením odvolacího soudu nebylo rozhodnuto ve věcech v těchto ustanoveních taxativně vypočtených. Závěr, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost, není dovolání přípustné, ostatně Nejvyšší soud vyslovil již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.]. O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 14 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky  č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006, ve výši 375,- Kč a paušální náhradu nákladů řízení podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může  se oprávněná domáhat jeho výkonu. V  Brně  3. října   2007 JUDr. Ivana  Š t e n g l o v á předsedkyně senátu