30 Cdo 3281/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobců a)  Z. I.,  a  b) V. I.,  proti žalované O. V.,  o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 24 C 31/2003, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. dubna 2007, č.j. 1 Co 83/2007-52, takto: I. Dovolání žalobců se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. února 2007, č.j. 24 C 31/2003-44, žalobu v označené věci odmítl (výrok I.) a současně každému z žalobců uložil povinnost nahradit náklady řízení žalované (výroky II. a III.). Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. dubna 2007, č.j. 1 Co 83/2007-52, usnesení soudu prvního stupně v odvoláním žalobců napadené části, t.j. ve výrocích II. a III. o nákladech řízení potvrdil. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Toto rozhodnutí bylo žalobcům doručeno dne 22. června 2007 a téhož dne nabylo právní moci. Dne 23. července 2007 uvedené rozhodnutí odvolacího soudu napadli dovoláním oba žalobci. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“) se pak nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu - jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), - jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), - jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Podle § 238 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá o.s.ř.), přičemž ustanovení § 237 o.s.ř. platí obdobně. Podle § 238a o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n o.s.ř.) a v § 338za odst. 2 o.s.ř., přičemž ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. platí obdobně. Podle § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o.s.ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1 o.s.ř.) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2 o.s.ř.). Podle § 239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř., b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o.s.ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1 o.s.ř.) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2 o.s.ř.). Podle § 239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a a § 75b o.s.ř.) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§ 78d o.s.ř.). Z těchto ustanovení vyplývá, že žádné z nich nedopadá na případ dotčeného rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř. V tomto případě nejde o rozhodnutí ve věci samé, jak to vyžaduje ustanovení § 237 o.s.ř., neboť jde o usnesení výlučně procesního charakteru. Současně nejsou naplněny ani předpoklady přípustnosti dovolání vyplývající z ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. Protože tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto, avšak žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. srpna 2007 JUDr. Pavel  Pavlík, v. r. předseda senátu