32 Cdo 3909/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse, v právní věci žalobkyně H. C., a. s., proti žalované Z. Z., o zaplacení 25.008,52 Kč, vedené u Městského soudu v B. pod sp. zn. 42 C 42/2004, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v B. ze dne 30. března 2007, č. j. 27 Co 32/2005-53, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v B. usnesením ze dne 27. října 2004, č.j. 42 C 42/2004-33, zastavil odvolací řízení (výrok I.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Odvolací řízení soud zastavil podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, neboť nebyl zaplacen soudní poplatek. K odvolání žalobkyně Krajský soud v B. usnesením ze dne 30. března 2007, č.j. 27 Co 32/2005-53, změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 535,50 Kč a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu podle obsahu podání dovolání, v němž žádá, aby jí soud povolil splatit náklady řízení formou splátek. Dovolání v této věci není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř.) připouští. Přípustnost dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu není podle ustanovení § 237 o. s. ř. dána proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných (rozhodnutí o nákladech řízení). Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti druhému výroku rozhodnutí odvolacího soudu o přiznané náhradě nákladů odvolacího řízení, mající rovněž povahu usnesení ve smyslu § 167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu, účinné od 1. ledna 2001, přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné; Nejvyšší soud České republiky je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V  Brně 26. listopadu  2007 JUDr. Kateřina  Hornochová předsedkyně senátu