32 Cdo 412/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Ing. Z. N.,  zast. advokátem proti žalované K. spol. s r. o., o zaplacení částky o zaplacení částky 199.920,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v O. pod sp. zn. 16 Cm 1454/95, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 29. března 2006, č.j. 5 Cmo 149/2005 - 130, takto: Usnesení  Vrchního  soudu  v O.  ze  dne  29.  března  2006,  č. j. 5 Cmo 149/2005  –  130,  se  zrušuje  a  věc  se  vrací  tomuto  soudu  k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í  : Krajský soud v O. rozsudkem ze dne 21. června 2001,                                             č. j. 16 Cm 1454/95 – 72, vyhověl žalobě původního žalobce A.-R. s. r. o. v likvidaci, IČ 25926951, o zaplacení částky 104.112,- Kč s příslušenstvím (výrok I.). Ohledně částky 95.808,80 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II.) a ve výrocích III.- V. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Vrchní soud v O. v záhlaví uvedeným usnesením k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III., IV. a V. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl odvolací soud o nákladech řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že po skončení konkursu na původní žalobkyni společnost A. – R. s. r. o., IČ: 259 26 951, byl podán návrh na vstup Ing. Z. N. do řízení namísto žalobkyně. Odvolací soud usnesením ze dne 10. února 2006, č. j. 5 Cmo 149/2005 – 127, vstup Ing. Z. N. do řízení namísto žalobkyně připustil. Odvolací soud dále vyšel ze závěru, že jelikož se usnesení o procesním nástupnictví nepodařilo doručit původní žalobkyni (neboť bylo zjištěno, že ta byla dne 24. 2. 2006 vymazána z obchodního rejstříku), dané usnesení nenabylo právní moci a k procesnímu nástupnictví v řízení tedy nedošlo. Odvolací soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalobkyně byla vymazána z obchodního rejstříku, ztratila způsobilost být účastníkem řízení, a to dříve, než bylo rozhodnuto o návrhu na vstup dovolatelky do řízení, proto řízení zastavil. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala Ing. Z. N. včasné dovolání, z jehož obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že dovolatelka namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tedy že je dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř). Dovolatelka uvádí, že předmětnou pohledávku odkoupil od původní žalobkyně pan M. P., nar. 9. 2. 1974, a to dobrovolnou dražbou konanou dne 21. 10. 2003, přičemž je přesvědčena, že správce konkursní podstaty původní žalobkyně tuto skutečnost oznámil soudu a soud měl pokračovat v řízení s tímto žalobcem. Dovolatelka dále namítá, že návrh na vstup do řízení podala včas a pokud by odvolací soud postupoval bez průtahů, mohlo by být usnesení o procesním nástupnictví doručeno původní žalobkyni. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil „k řízení Krajskému soudu v O.“ (správně: „Vrchnímu soudu v O. k dalšímu řízení“). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., když napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení bylo zastaveno. Dovolání je i důvodné, byť z jiných než dovolatelkou uváděných důvodů. Dovolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v prvé řadě z toho hlediska, zda řízení netrpí tzv. jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř., ke které je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i když nebyla v dovolání uplatněna. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí takovou vadou skutečně trpí, když odvolací soud v napadeném usnesení vyšel ze skutečnosti, že sice vstup dovolatelky do řízení soud usnesením ze dne 10. 2. 2006, č. j. 5 Cmo 149/2005-127 namísto původní žalobkyně připustil, ovšem toto usnesení se již nepodařilo doručit původní žalobkyni, která byla dne 24. února 2006 vymazána z obchodního rejstříku, z čehož vyvodil, že k procesnímu nástupnictví v daném případě nedošlo. Z obsahu spisu předloženého dovolacímu soudu však skutečnost, že původní žalobkyni nebylo usnesení o procesním nástupnictví doručeno, nevyplývá. Z doručenky na čl. 127 verte naopak vyplývá, že původní žalobkyni bylo na její adresu uvedenou v obchodním rejstříku doručeno dne 20. února 2006, tedy v okamžiku předcházejícímu dni jejího zrušení (24. února 2006). Z tohoto důvodu se se závěrem odvolacího soudu ohledně doručení usnesení, kterým bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví, jež bylo pro dovoláním napadené usnesení určující, nelze ztotožnit. Poněvadž s ohledem na výše uvedené nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, dovolací soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. usnesení odvolacího soudu zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.). O náhradě nákladu řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně  12. prosince   2007 JUDr. František  Faldyna,  CSc. předseda senátu