32 Odo 1079/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší   soud   České   republiky   rozhodl   v   senátě   složeném   z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse   a   soudců  JUDr.  Františka Faldyny, CSc.  a  JUDr.  Kateřiny   Hornochové v  právní věci žalobce B., v. d. v O., zastoupeného advokátkou, proti  žalované D. .r.o., zastoupené   advokátem,  o zaplacení částek 592 331,- Kč  s příslušenstvím a 17 063,- Kč,  vedené  u Krajského  soudu v O. pod   sp.  zn. 31 Cm 33/99,  o  dovolání   žalované  proti   rozsudku  Vrchního soudu v O. ze dne 9. února 2006, č.j. 2 Cmo 424/2005-207, takto: I.   Dovolání se odmítá. II.   Žádný z účastníků  nemá právo  na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dovolání  žalované proti  rozsudku Vrchního soudu  v O. e dne 9. února 2006, č.j. 2 Cmo 424/2005-207, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v O. ze  dne  11.  května 2005, č.j. 31 Cm 33/99-166, ve spojení s unesením ze dne 8. července 2005, č.j. 31 Cm 33/99-175, v té části vyhovujícího výroku ve věci samé, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 12% úrok z prodlení p. a. z částky 190 289,- Kč od 15. května 1996 do zaplacení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny, a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku  ve věci  samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud nedospěl k závěru, že by právní posouzení odvolacího soudu o tom, že se žalovaná dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, bylo v rozporu s hmotným právem. Argumentuje-li dovolatelka, že nemohla být v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení do doby, kdy existence nároku žalobce a jeho rozsah byly najisto určeny znaleckým posudkem, mýlí se, neboť s takovou skutečností, v jejímž důsledku by dlužník nebyl v prodlení, přestože nesplnil svůj závazek řádně a včas, ustanovení § 365 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) upravující otázku prodlení dlužníka, nespojuje. Podle ustanovení § 365 obch. zák. je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. Ze samotného znění cit. ustanovení tak zcela nepochybně vyplývá, že jedinou skutečností, v jejímž důsledku není dlužník v prodlení, přestože nesplní svůj závazek řádně a včas, je prodlení věřitele, a nikoli tedy jakékoli další okolnosti, jako například spornost existence a rozsahu závazku či vědomí dlužníka o tom, zda a v jakém rozsahu jeho povinnost vydat bezdůvodné obohacení existuje. Z uvedeného se podává, že řešení dovolatelkou předestřené otázky vyplývá zcela jednoznačně z právního předpisu, konkrétně z ustanovení § 365 obch. zák. a dále z ustanovení § 340 odst. 2 obch. zák. upravujícího dobu plnění pro všechny obchodní závazkové vztahy (tedy i pro vydání bezdůvodného obohacení), která odvolací soud správně vyložil a na zjištěný skutkový stav aplikoval. To má ten důsledek, že ji nelze považovat za otázku, která by vyžadovala judikatorní řešení, přičemž ji nelze mít ani za otázku, která by byla odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání (§ 243a  odst. 1, věta první,  o. s. ř.),  pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a § 218 písm. c) o. s. ř]. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobci v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 21. listopadu  2007 JUDr. Miroslav   Gallus předseda senátu