32 Odo 18/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v  senátě složeném z  předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v  právní věci žalobkyně P. P. K., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti žalované P. s.r.o., zastoupené advokátem, o 59 253,- Kč s příslušenstvím a 160 576,- Kč, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 21/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. července 2005, č.j. 8 Cmo 287/2004-77, takto: I. Dovolání se  odmítá. II. Žádný z účastníků  nemá právo  na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. července 2005, č.j. 8 Cmo 287/2004-77, ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. července 2004, č.j. 48 Cm 21/2003-40, v části, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 59 253,- Kč a smluvní pokutu ve výši  160 576,- Kč, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčeném rozsahu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovodil-li odvolací soud, že žalobní tvrzení jsou pro přiznání žalobního nároku (částky 59 253,- Kč a smluvní pokuty ve výši 160 576,- Kč) z pohledu § 153b odst. 1 o. s. ř. dostatečná, řešil tuto otázku, do níž dovolatelka soustředila námitky, v souladu s rozhodovací praxí soudů (srov. například usnesení  Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 385/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 1998, pod číslem 54/98, dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2002, pod číslem 178/2002 a rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Lze proto uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání (§ 243a  odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a §  218 písm. c) o. s. ř]. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. května 2007 JUDr. Miroslav   Gallus předseda senátu