32 Odo 271/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a  soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci  žalobce J. K., proti žalovaným 1) J. H., a 2) A. F., oběma zastoupeným advokátkou, o zaplacení 3 772 602,96  Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 27 C 246/2003, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. září 2005, č.j. 15 Co 353/2005-180, takto: I. Dovolání žalovaných  se  odmítá. II. Žádný z účastníků  nemá právo  na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání  žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. září 2005, č.j. 15 Co 353/2005-180, do výroku, jímž byl  potvrzen  rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 22. července 2004, č.j. 27 C 246/2003-106, v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé v rozsahu částky 1 590 457,43 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny, a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jelikož dovolací soud nedospěl k závěru, že by odvolací soud posoudil otázku dohody o přistoupení k závazku ze dne 5. března 1996, dohody o úhradě dluhu ze dne 26. června 1997 či dodatku  č. 1 datovaného dne 26. června 1997  ke  kupní  smlouvě ze dne 8. ledna 1997 v rozporu s hmotným právem, přičemž z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným. Zakládají-li pak dovolatelé nesouhlas s právním závěrem odvolacího soudu o věcné pasivní legitimaci žalovaných na argumentaci, že k převzetí dluhu žalovaných společností S. spol. s r.o. došlo, jelikož mají za prokázané, že věřitel s tímto převzetím dluhu vyslovil souhlas, jde o otázku skutkovou, která nemůže přípustnost dovolání v posuzované věci založit. Dovolatelé tak patrně přehlédli, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních  aspektů  bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při  splnění  dalších   předpokladů) dovolacím  důvodem   podle  ustanovení  § 241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání je zvažována podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v předmětné věci. Dospěly-li proto soudy  na základě provedeného dokazování k závěru, že se žalovaným nepodařilo prokázat  souhlas věřitele s převzetím dluhu, je tento jejich závěr pro dovolací soud závazný, a dovolacímu přezkumu jej podrobit nelze. Lze proto uzavřít, že dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání (§ 243a  odst. 1, věta první,  o. s. ř.),  pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a § 218 písm. c) o. s. ř]. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaní, jejichž dovolání bylo odmítnuto, nemají na náhradu nákladů právo a žalobci v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 19. června 2007 JUDr. Miroslav    Gallus, v.r. předseda senátu