32 Odo 450/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a  soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v  právní věci  žalobkyně  S. spol. s r.o., zastoupené advokátkou, proti  žalovanému V. Z., zastoupenému advokátem, o zaplacení 81 478,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. 7 C 355/2004,  o  dovolání  žalovaného proti  rozsudku  Městského  soudu  v P.  ze  dne 1. prosince 2005, č.j. 25 Co 389/2005-65, takto: I. Dovolání se  odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10 044,- Kč do tří dnů  od  právní  moci  tohoto  usnesení, k rukám jejího zástupce. O d ů v o d n ě n í : Dovolání  žalovaného  proti  rozsudku  Městského  soudu  v P.  ze  dne 1. prosince 2005, č.j. 25 Co 389/2005-65, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro P. ze dne 22. března 2005,  č.j. 7 C 355/2004-47,  ve  vyhovujícím  výroku  ve  věci samé, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 81 478,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny, a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku  ve  věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Jelikož  ve   smyslu   ustanovení   § 242 odst. 3,   věty  první,  o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu  má po právní stránce zásadní význam  či  nikoli,  relevantní  jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. napadl,  resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatel žádnou otázku zásadního právního významu nevymezil. Kritiku závěru odvolacího soudu o tom, že mezi účastníky nedošlo ke změně nebo zániku zasílatelské smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako zasílatelem a žalovaným jako příkazcem podle § 601 a násl. obchodního zákoníku, a proto žalobkyně po právu požadovala zaplacení úplaty, staví dovolatel na jiném skutkovém základě s tím, že odvolacímu soudu vytýká, že „řádně nevyhodnotil důkazní situaci“ a „že pominul jiný důkazní stav v souvislosti s jiným posouzením obchodního závazku“. Dovolatel tak ve skutečnosti míří  na dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však přípustnost podaného dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není způsobilý založit, neboť jeho prostřednictvím nelze řešit otázky zásadního právního významu, nýbrž pouze otázky skutkového zjištění soudu, a to pouze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a), což případ podaného dovolání není. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.  není  způsobilý  sám o  sobě  založit  ani  dovolací  důvod   podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pod který by bylo možné podřadit dovolatelem tvrzenou vadu řízení, jíž se měl dopustit odvolací soud tím, že se nevypořádal dostatečně s jeho odvolacími námitkami. Za situace, kdy dovolatel žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu v dovolání nevymezuje, na řešení žádné právní otázky zásadního právního významu není napadené rozhodnutí založeno a dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání (§ 243a  odst. 1, věta první,  o. s. ř.),  pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a § 218 písm. c) o. s. ř]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.  Jelikož žalovaný z procesního hlediska zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají  ze sazby  odměny za zastupování advokátem  v částce 8 365,- Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14  odst. 1,  § 15  a  § 18 odst. 1 vyhlášky  č.  484/2000 Sb.  ve  znění  pozdějších  předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky  č.  177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19 %  daně  z přidané   hodnoty  ve  výši  1 604,- Kč  (srov.  § 137 odst. 3  o. s. ř.  ve  znění  účinném  od 1. května 2004). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V  Brně 11. září  2007 JUDr.  Miroslav   Gallus předseda senátu