33 Cdo 1256/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce A. L., zastoupeného JUDr. P. H., advokátem proti žalované H., a. s. zastoupené JUDr. P. N., advokátem o zaplacení 384.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 291/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2005, č. j. 28 Co 352/2005-232, takto: I.   Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2005, č. j. 28 Co 352/2005-232, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2005, č. j. 11 C 291/99-216, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř). Žalobce totiž v dovolání argumentuje výlučně tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá v tom, že soudy odmítly provést jím navržené důkazy s odůvodněním, že jde o důkazy nadbytečné. Žalobce je přitom přesvědčen, že jeho návrhy na doplnění dokazování výslechem svědka A. J. V. a listinami (doklady o pracovní činnosti  svědka u žalované) byly důvodné. Zejména výslech svědka totiž mohl přispět k řádnému a úplnému objasnění věci (žalobce mohl touto svědeckou výpovědí prokázat, že se svědkem jednal o uzavření smlouvy o parkování vozidla, že svědek byl k takovému jednání oprávněn a že smlouva byla uzavřena). Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., kterým je možno vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí; sám o sobě, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemůže založit. Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je  podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se mohl věcí dále zabývat. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované, která by jinak měla právo na jejich náhradu, v souvislosti s dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 26. dubna  2007 JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á předsedkyně senátu