20 Cdo 1811/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněného Ing. F. N., v době podání dovolání zastoupeného advokátem, proti povinné M K., zastoupené advokátem, pro 111.074,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 Nc 15830/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2008, č.j. 28 Co 579/2007-20, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení ze dne 16. 7. 2007, č.j. 64 Nc 15830/2007-3, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 podle svého platebního rozkazu ze dne 2. 9. 1997, sp.zn. Ro 1056/97, k uspokojení pohledávky 20.405,- Kč, smluvní pokuty 90.669,- Kč, pro náklady předcházejícího řízení 7.144,- Kč a pro náklady exekuce a náklady oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny, nařídil na majetek povinného exekuci, tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I.) a oprávněnému uložil nahradit do tří dnů od právní moci usnesení povinné náklady řízení ve výši 16.070,- Kč (výrok II.) a v téže lhůtě zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 6.650,- Kč. (výrok III.). Rozhodnutí odvolacího soudu napadl ve výrocích II. a III. oprávněný dovoláním s odůvodněním, že s ohledem na to, že zamítnutí návrhu na nařízení exekuce nezavinil, neměl odvolací soud náhradu nákladů „řízení odvolacího ani exekučního“ přiznat. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení ani o nákladech exekuce v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce ani o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4). Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dovolání podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (povinné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. října 2008 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu