20 Cdo 2320/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města Z., proti povinnému Z. V., zastoupenému advokátem, pro 1 000,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 25 E 122/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 11. 2006, č. j. 40 Co 1393/2006-25, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Povinný napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 2. 2006, č.j. 25 E 122/2006-12, jímž okresní soud nařídil podle rozhodnutí Městského úřadu v Z. ze dne 20. 9. 2000, č.j. Spr.R-198/00, potvrzeného rozhodnutím Okresního úřadu v Šumperku ze dne 30. 1. 2001, č.j. Vnitř.28-RO-2/01-Hor., výkon rozhodnutí. Protože dovolání mělo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení a nebylo ani sepsáno advokátem, soud usnesením ze dne 23. 3. 2007, č.j. 25 E 122/2006-42, ustanovil dovolateli k ochraně jeho zájmů v dovolacím řízení zástupcem JUDr. Z. A., advokáta. Ten však přes výzvu soudu zůstal nečinný a vytčené vady dovolání neodstranil. Z ustanovení § 241 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), plyne, že dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje. Protože podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení, k jejímuž splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6, ročník 2000 pod č. 64), je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání – kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje – vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 241 odst. 1 o.s.ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle § 104 odst. 2 a § 243c odst. 1 o.s.ř. zastavil. Povinný z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, oprávněnému však v tomto stádiu řízení náklady nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2, věta první, o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. ledna 2008 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu