20 Cdo 2770/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. K., zastoupeného advokátkou, proti povinným 1) J. P., zastoupené  advokátem, a 2) Ing. R. P., zastoupenému advokátem, pro 2.060.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. E 43/97, o dovolání první povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2005, č.j. 14 Co 451/2005-489, takto:   I. Dovolání  se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 5. 2005, č.j. E 43/97-439, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 odmítl podle ustanovení § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), odvolání, jimiž první povinná napadla usnesení ze dne 18. 2. 2005, č.j. E 43/97-358 (o odkladu provedení výkonu), a usnesení ze dne 22. 2. 2005, č.j. E 43/97-400 (o příklepu). Odvolací soud uzavřel, že obě rozhodnutí byla první povinné řádně doručena náhradním způsobem (za den doručení považoval 11. 4. 2005, kdy uplynula stanovená lhůta od uložení písemností), takže odvolání, podané u soudu prvního stupně 29. 4. 2005, je opožděné (poslední den odvolací lhůty připadl na 26. 4. 2005). Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala první povinná dovolání, jímž namítla nesprávný postup při doručování; soud pominul, že se v rozhodné době zdržovala nejen na adrese, kam jí byly rozhodnutí doručovány, ale i na jiné – soudu rovněž známé – adrese.   Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř. není dána již proto, že rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé  (k pojmu  „věc   sama“   srov.   usnesení   Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61). Dovolání není přípustné podle § 238 a § 238a o.s.ř., neboť usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto v žádné z věcí, jež jsou zde vyjmenovány. Přípustnost   dovolání   rovněž   nevyplývá  z   § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., protože nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené, a nelze ji dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř.; podle uvedeného ustanovení lze dovolání podat jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, případně jímž byl odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně odvolání pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2003 pod č. 41). Protože dovolání není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O  náhradě  nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (dovolatelka na jejich náhradu nemá právo a oprávněnému v tomto stadiu řízení náklady nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. ledna 2008 JUDr. Pavel  Krbek, v. r. předseda senátu