20 Cdo 3134/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší   soud   České   republiky    rozhodl   v   senátě  složeném  z předsedy  JUDr. Vladimíra  Mikuška   a  soudců   JUDr.  Pavla   Krbka   a   JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné D. Ch., proti povinnému K. Ch.,   zastoupenému advokátkou,   pro   částku   52.500,-  Kč  s  příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 Nc 474/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 28. 2. 2006, č. j. 12 Co 643/2005-122, takto: I. Dovolání proti I. výroku usnesení Krajského soudu v Brně z 28. 2. 2006, č. j. 12 Co 643/2005-122, jímž bylo usnesení okresního soudu v Třebíči z 8. 2. 2005,   č. j. 1 Nc 474/2002-101, v části týkající se zastavení exekuce zrušeno, a jímž bylo řízení o zastavení exekuce zastaveno, se zamítá. II. Dovolání proti II. výroku výše uvedeného usnesení krajského soudu, jímž bylo výše citované usnesení okresního soudu ve výroku, kterým byl zamítnut návrh na odklad exekuce, potvrzeno, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Usnesením z 8. 2. 2005, č. j. 1 Nc 474/2002-101, okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (výrok I.) a zároveň zamítl návrh na její odklad (výrok II.). Své   rozhodnutí  odůvodnil   závěrem, že nebyly splněny podmínky vyžadované ustanovením §  268  odst. 1  písm. b/ o.s.ř. (ani podmínky předepsané pod jinými písmeny tohoto odstavce a v dalších odstavcích § 268), a že povinný neprokázal ani existenci důvodů pro odklad exekuce. V  záhlaví   označeným  rozhodnutím  krajský   soud   usnesení   okresního   soudu „v zamítavém výroku ohledně zastavení exekuce“ zrušil a řízení o zastavení exekuce – s odůvodněním, že povinný návrh na zastavení exekuce vůbec nepodal – pro nedostatek podmínek řízení s poukazem na ustanovení § 221 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. c) o.s.ř. v rozhodném znění, zastavil, a „v zamítavém výroku o návrhu na odklad exekuce“ usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V dovolání (napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam, aniž však vysvětluje, v řešení které právní otázky takový právní význam spočívá) povinný namítá existenci dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm a), b) o.s.ř. a zevrubně popisuje skutkové okolnosti, jež ho vedou k přesvědčení, že jeho návrhu na odklad exekuce, „event. na její zastavení“ (viz závěrečný návrh pod bodem XIII. dovolání na č. l. 132) má být vyhověno. Dovolání (v části směřující proti I. výroku rozhodnutí odvolacího soudu, tedy proti tomu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení exekuce zrušeno, a kterým bylo řízení o zastavení exekuce pro neexistenci návrhu zastaveno), přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., (nikoli tedy podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jak nesprávně, s poukazem na zásadní právní význam rozhodnutí, dovozuje dovolatel) není důvodné. Právní závěr odvolacího soudu, že výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byl návrh na zastavení exekuce zamítnut, nemá oporu ve spise, jelikož v celém jeho obsahu se návrh na zastavení exekuce neobjevuje, je správný; ani povinný – v dovolání ani v kterémkoli jiném podání – netvrdí, že by v průběhu celého exekučního řízení podal návrh na zastavení exekuce.  Naopak,  ve  svých   podáních  z   2. 2. 2004   (č. l. 45),   z   23. 2. 2004   (č. l. 48a) a  z  24. 2. 2004   (č. l. 47),   učiněných k opakovaným výzvám soudu z 31. 10. 2002 (č. l. 15) a  z  3. 10. 2003 (č. l. 33-35), aby doplnil své odvolání z 29. 10. 2002 (č. l. 10) proti usnesení o nařízení exekuce ze 16. 9. 2002, č. j. 1 Nc 474/2002-9, vždy uváděl výslovně, že svým podáním z 29. 10. 2002 (č. l. 10) mínil kromě odvolání proti usnesení o nařízení exekuce také návrh na její odklad ve smyslu § 266 o.s.ř. Tomu vždy odpovídal – kromě označení – také obsah   podání. Výlučně  o  návrhu na odklad exekuce povinný píše také ve svém podání ze 14. 1. 2005 (č. l. 82a) označeném   jako   „žádost a sdělení“, v němž urguje vydání rozhodnutí o jeho návrhu na odklad exekuce. Z výše uvedeného, jakož i z celého obsahu spisu tak plyne, že jediným důvodem, proč soud prvního stupně považoval podání povinného z 29. 10. 2002 (č. l. 10), označeného jako odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, také za návrh na její zastavení, je neformální dopis odvolacího soudu z 21. 7. 2003, adresovaný soudu prvního stupně (č. l. 24), v němž krajský soud vrací spis okresnímu soudu s odmítavým rozhodnutím (č. l. 23) o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce s pokynem, aby se okresní soud odvoláním povinného zabýval také z toho pohledu, zda nejde i o návrh na odklad exekuce podle § 266 odst. 2 o.s.ř. „či snad o návrh na zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř.“ Tuto nejasnost povinný odstranil svými dalšími doplňujícími podáními (č. l. 45, 47, 48a a 82a), jimiž určitě a srozumitelně vysvětlil, že podáním z 29. 10. 2002 (č.l. 10) mínil kromě odvolání proti usnesení o nařízení exekuce také návrh na její odklad ve smyslu § 266 o.s.ř. Jestliže tedy krajský soud usnesení okresního soudu v zamítavém výroku ohledně zastavení exekuce zrušil a řízení o zastavení exekuce pro neodstranitelný nedostatek podmínky spočívající v neexistenci návrhu podle  § 221 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. c) o.s.ř., zastavil, je jeho rozhodnutí správné. Dovolání proti II. výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku, kterým byl zamítnut návrh povinného na odklad exekuce, není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Podle § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o zamítnutí návrhu na odklad výkonu rozhodnutí v jeho taxativním výčtu uvedeno není. Protože nejde o usnesení o obnově řízení ani po povolení obnovy, není dovolání přípustné ani podle § 238 o.s.ř. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř., upravujícího přípustnost (kromě konkursních a zmatečnostních) v exekučních věcech, jelikož napadeným usnesením (v této části) nebylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce (písm. c/) ani o jejím zastavení  (písm. d/),  nýbrž   o  návrhu  na  odklad   jejího   provedení, na nějž se však žádný z případů upravených v taxativním výčtu tohoto ustanovení nevztahuje (o příklep /písm. e/, rozvrh /písm. f/ ani o povinnosti vydražitele /písm. g/ nejde zcela zjevně). Přípustnost dovolání nevyplývá ani z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jelikož toto ustanovení ji nezakládá – samo o sobě – pro kterákoli rozhodnutí v exekučních věcech, ale jen (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) pro případy uvedené právě ve speciálním ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř., v jejichž výčtu však (viz výše) rozhodnutí o zamítnutí  návrhu  na  odklad provedení  výkonu  rozhodnutí  není (k tomu, jakož i k závěru, že okolnost, zda jde o rozhodnutí ve věci samé,  jak  to  vyžaduje  ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., či nikoli, je nevýznamná, srov.  též  usnesení   Nejvyššího   soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod poř. č. 233). Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání v části týkající se zastavení exekuce podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. jako nedůvodné  zamítl  a  v  části   týkající  se   odkladu exekuce podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Dovolání bylo částečně zamítnuto a částečně odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5  o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. února 2008 JUDr. Vladimír  Mikušek, v. r. předseda senátu