20 Cdo 3185/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud  České  republiky   rozhodl  v senátu   složeném  z  předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Slovenské republiky – Ministerstva obrany Slovenské republiky, sekce legislativy a práva MO SR, proti povinnému M. K., pro 13 794,- Sk s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi, pod sp. zn. 50 E 186/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze z 31. 5. 2006, č. j. 28 Co 324/2006-8, takto: Usnesení Krajského soudu v Praze z 31. 5. 2006, č. j. 28 Co 324/2006-8, a usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze 22. 3. 2006, č. j. 50 E 186/2006-3, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (na základě rozhodnutí o povinnosti nahradit škodu,  vydaném   velitelem   vojenského   útvaru   9017 S., S. r., ze dne 24. 5. 2001, č. j. 7/2001). Odvolací soud uzavřel, že vykonatelnost předmětného rozhodnutí nelze dovodit ani ze zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, jelikož „velitel vojenského útvaru, který rozhoduje podle ustanovení § 163 odst. 1 a 3 zákona č. 370/1997  Z.z.  SR,  o   vojenské   službě, není justičním orgánem,“ ani z Nařízení Rady (ES)   č. 44/2001  (titul  byl  vydán 24. 5. 2001, tedy předtím, než Nařízení nabylo účinnosti /1. 3. 2002/). Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná, jednající svým zaměstnancem (pověřeným k takovému jednání statutárním orgánem – ministrem) s právnickým vzděláním, dovolání, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci; naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), spatřuje v závěru odvolacího soudu, že k výkonu navržené rozhodnutí nelze vykonat ani podle zákona č. 97/1963 Sb. Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s ustanovením § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), daný tím, že otázka, zda rozhodnutí služebního orgánu cizího státu (řečeno dikcí ustanovení § 163 odst. 1 zákona č. 370/1997 Z.z. SR ve znění pozdějších předpisů), v daném případě rozhodnutí velitele vojenského útvaru, je vykonatelné na území České republiky, byla vyřešena v rozporu s judikaturou. Jelikož  vady   podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti),  ani  vady,   které   mohly   mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že takové rozhodnutí velitele vojenského útvaru není vykonatelné. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Podle ustanovení § 63 zákona č. 97/1963 Sb. rozhodnutí justičních orgánů cizího státu ve věcech uvedených v § 1, stejně jako cizí soudní smíry a cizí notářské listiny v těchto věcech mají v Československé socialistické republice účinnost, jestliže nabyla podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a byla-li uznána Československými orgány. V usnesení z 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, Nejvyšší soud vysvětlil, že rozhodnutí velitele vojenského útvaru (jež ostatně znal československý a zná i český právní řád),   kterým   byl voják zavázán (v řízení nikoli správním, nýbrž zvláštním, a to podle § 161 a násl. zákona NR SR č. 370/1997 Z.z.) k zaplacení náhrady škody, nelze kvalifikovat jako akt aplikace práva   učiněný   při   výkonu   státní   či   jiné veřejné správy, ale že jde o rozhodnutí v majetkové, tedy občanskoprávní (§ 1 zákona č. 97/1963 Sb.), a tudíž soukromoprávní věci; rozhodnutí takového – byť jiného než justičního – orgánu cizího státu nutno tedy ve výše uvedeném   smyslu   klást   naroveň rozhodnutím vydávaným orgány justičními (§ 63 zákona č. 97/1963 Sb.), a odtud pak plyne i kladná odpověď na otázku, zda je takové rozhodnutí – ač nejustičního  –  orgánu cizího státu (nebrání-li tomu další podmínky předepsané ustanoveními § 64 až 66 zákona č. 97/1963 Sb., o kterýžto případ ovšem v souzené věci nejde) vykonatelné podle zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Dospěl-li  odvolací   soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a  protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§ 241a odst. 2  písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), aniž se musel zabývat dalšími argumenty dovolání, podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.). V novém usnesení soud prvního stupně rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale   znovu  i  o  nákladech   řízení   původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).       Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. ledna 2008 JUDr. Miroslava  Jirmanová, v. r.   předsedkyně senátu