20 Cdo 3271/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinné L. M. – F., s. r. o. \"v likvidaci\", vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 24 E 158/2006, pro 137 467,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu povinné, o dovolání JUDr. P. J. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 11. 2006, č. j. 40 Co 1414/2006-31, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 14. 6. 2006, č. j. 24 E 158/2006-13, jímž okresní soud podle ustanovení § 27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), rozhodl tak, že zastoupení povinné JUDr. P. J., se nepřipouští, neboť jmenovaný vystupuje jako zástupce v různých věcech opětovně. Odvolací soud předně uvedl, že není důvodná námitka povinné, že napadené usnesení vydala vyloučená soudkyně, a nepřisvědčil ani námitce povinné, že její zastoupení JUDr. P. J. lze považovat ze jednání pověřeného zaměstnance právnické osoby podle § 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nikoli za zastupování obecným zmocněncem. Usnesení odvolacího soudu napadl JUDr. P. J. jako „zástupce povinné“ dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. l písm. c) o. s. ř. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. l o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení, jímž se potvrzuje rozhodnutí o nepřipuštění zastoupení účastníka řízení, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., které upravuje (pozitivně) přípustnost dovolání jen proti těm usnesením, jež jsou rozhodnutími ve věci samé; usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že se nepřipouští zastoupení účastníka zvoleným zástupcem, jím však není (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod č. 61, usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88, případně usnesení téhož soudu ze dne 22. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 381/99). Nejvyšší soud proto dovolání JUDr. P. J. (aniž by se blíže zabýval otázkou povinného zastoupení v dovolacím řízení ve smyslu § 241 o. s. ř. či námitkami v dovolání uplatněnými) podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněné - ani povinné - v tomto stádiu řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. prosince 2008 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu