20 Cdo 3744/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné T. O2 C. R., a. s., proti povinnému N. P. M., pro 10.009,16 Kč, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. Nc 3864/2004, o dovolání JUDr. I. R., soudního exekutora (dále jen „exekutor“), proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2007, č.j. 10 Co 387/2007-26, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud – v odvoláním napadeném rozsahu – potvrdil usnesení ze dne 13. 9. 2006, č.j. Nc 3864/2004-16, jímž Okresní soud v Litoměřicích uložil povinnému zaplatit exekutorovi náklady exekuce ve výši 7.735,- Kč. Jelikož odvolací soud neshledal na straně oprávněné procesní zavinění na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, pokud povinnost k úhradě nákladů exekuce exekutorovi uložil povinnému. Usnesení odvolacího soudu napadl exekutor dovoláním s odůvodněním, že povinnost uhradit náklady exekuce měla být uložena oprávněné. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce (§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů), v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2005 pod č. 70). Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že (vyjma dovolatele) žádnému z účastníků náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 7. srpna 2008 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu