20 Cdo 4205/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud  České  republiky   rozhodl  v  senátě   složeném  z  předsedkyně JUDr.  Miroslavy  Jirmanové  a  soudců   JUDr.  Vladimíra   Mikuška   a   JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné D. B. A., zastoupené advokátkou, proti povinnému F. L., pro 57.093.528,02 Kč, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod   sp. zn. 8 Nc 4638/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2006, č. j. 25 Co 567/2006-46, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Povinný napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu ze dne 13. 4. 2006, č.j. 8 Nc 4638/2004-33, jímž soud prvního   stupně nevyhověl návrhu povinného a neustanovil mu pro řízení, vedené pod sp. zn. 8 Nc 4638/2004, právního zástupce. Soud prvního stupně dovodil, že u povinného jsou sice splněny předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), ustanovení zástupce pro řízení však nevyžadovala ochrana jeho zájmů. Povinný napadl usnesení – navzdory poučení o nepřípustnosti dovolání – dovoláním, v němž brojí proti závěru krajského soudu s tím, že nevyhověním jeho žádosti nemůže „projevit pravdivou skutečnost oprávnění oprávněného postupu vůči mě obžalovanému“.       Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání není přípustné, neboť jím napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu   ze  dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek  10/1998   pod č. 61, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/1997 pod č. 88). Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení,  jímž  bylo   potvrzeno  usnesení   soudu   prvního   stupně  o  nevyhovění   návrhu   o ustanovení právního zástupce, v jejich taxativních výčtech není vyjmenováno (srov. usnesení   Nejvyššího  soudu   ze  dne   3. 10. 2002,   sp. zn.  26   Co   1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 10/2002 pod č. 196). Nejvyšší soud proto dovolání – aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení  dovolatele (§ 241b odst. 2 o. s. ř.) – odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. ledna 2008 JUDr. Miroslava  Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu