20 Cdo 5119/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové, v exekuční věci oprávněné J. R., zastoupené advokátem, proti povinnému M. K., pro částku 46.239,- Kč s příslušenstvím, vedené  u  Obvodního   soudu   pro   Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 28048/2006, o  dovolání    oprávněné    proti   usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2007, č. j. 14 Co 199/2007-24, takto: I.  Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní  soud  pro Prahu 4 usnesením ze dne 24. srpna 2006, č. j. 13 Nc 28048/2006-5, nařídil podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. dubna 2005, č. j. 5 C 70/2002-121, k vydobytí pohledávky oprávněné ve výši 46.239,- Kč spolu s 3 % úrokem z prodlení ročně od 16. března 1994 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 13.652,- Kč,  pro náklady exekuce a pro náklady oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. M. M., soudní exekutorku K odvolání povinného Městský soud v Praze napadeným usnesením změnil rozhodnutí obvodního soudu tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I.), účastníkům nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) a oprávněné uložil povinnost zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce ve výši 7.735,- Kč (výrok III.). Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, a to do výroku o nákladech exekuce, podala  oprávněná  dovolání,   které   odůvodnila   tím,   že   městský soud nesprávně rozhodl o nákladech soudního exekutora, když oprávněné uložil povinnost k jejich úhradě. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4). Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5  a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě neúspěšné  dovolatelky,   náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. ledna 2008 JUDr. Antonín Draštík , v. r. předseda senátu