20 Cdo 5491/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T. s. m. Ch., p. o., proti povinnému F. M., pro částku 27.757,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. E 397/95, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 20. 1. 2005, č. j. 11 Co 780/2003-51, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Proti shora označenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení ze 17. 2. 1998, č. j. E 397/95-7, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (vykonatelného platebního rozkazu téhož soudu z 30. 12. 1993, sp. zn. Ro 4798/93), podal povinný dovolání (podání z 25. 3. 2005, došlé krajskému soudu 30. 3. 2005, nazvané povinným jako „Námitky proti vydanému usnesení“). Jelikož dovolání mělo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení (spočívající v absenci náležitostí dovolání podle § 241a odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/) a nebylo ani sepsáno advokátem, soud povinného usnesením z 9. 3. 2006, doručeným mu 4. 8. téhož roku, vyzval, aby ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení nedostatky podání odstranil a zvolil si zástupcem advokáta, jehož prostřednictvím podá řádné dovolání. Zároveň ho poučil, že nevyhoví-li výzvě, dovolací řízení bude zastaveno. Dovolatel však vytčené nedostatky, a to v dodatečně prodloužené lhůtě, neodstranil. Z ustanovení § 241 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 o.s.ř. plyne, že dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje. Protože podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (k jejímuž splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem, viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. 5. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000 pod poř. č. 64) je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání - kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje - vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 241 odst. 1 o.s.ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle § 104 odst. 2 a § 243c odst. 1 o.s.ř. zastavil. Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno; oprávněné však prokazatelné  náklady  tohoto  řízení, na jejichž  náhradu by jinak  měla dle § 146 odst. 2 věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. února 2008 JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r. předseda senátu