20 Cdo 866/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud  České  republiky   rozhodl  v  senátu  složeném  z  předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného R. P., podnikajícího pod obchodní firmou R. P. KM s., zastoupeného advokátem, proti povinnému V. P., zastoupenému advokátkou, pro 14.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 2616/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2006, č.j. 25 Co 40/2006-56, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Městský soud shora označeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného proti usnesení ze dne 29. 7. 2004, č. j. Nc 2616/2004-5, jímž obvodní soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2003, č. j. 23 Sm 153/2003-5 ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 5. 3. 2004, č. j. 47 Cm 21/2003-18 exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil JUDr. J. G., soudního exekutora. Uzavřel, že odvolání neobsahuje žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce (tzv.  blanketní odvolání), že povinný odvolání o takové skutečnosti nedoplnil a že z § 44 odst. 10 zákona   č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) nevyplývá povinnost soudu, aby povinného k doplnění odvolání vyzval. V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), namítá povinný, že zamítnutím jeho žádosti o ustanovení zástupce, byť jeho majetkové poměry toto ustanovení odůvodňovaly, mu bylo odňato právo na spravedlivý proces. Současně poukázal na nesprávný postup exekutora, který sepsal a zabavil věci ve vlastnictví dcery povinného. Navrhl,  aby  dovolací  soud   napadené usnesení včetně usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustnost nevyplývá, protože usnesení, kterým odvolací soud odmítl podle § 44 odst. 10, věty druhé, zákona č. 120/2001 Sb. odvolání proto, že neobsahovalo žádné skutečnosti, není rozhodnutím ve věci samé (srov. Stanovisko Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti  /exekuční  řád/  a  o  změně   dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 15.  února   2006,   sp. zn.  Cpjn   200/2005,  publikovaném  ve  Sbírce  soudních  rozhodnutí  a stanovisek č. 4/2006, pod poř. č. 31 bod XI). Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., neboť nejde o žádný z případů zde taxativně vyjmenovaných. Dovolání, které není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud odmítne. O případných nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. února 2008 JUDr. Miroslava  Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu