20 Cdo 921/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší   soud   České   republiky   rozhodl   v   senátě   složeném  z předsedy  JUDr. Vladimíra  Mikuška  a  soudců  JUDr. Pavla  Krbka  a  JUDr.  Miroslavy   Jirmanové   v exekuční věci oprávněné b.cz, s.r.o., proti povinnému M. S., zastoupenému advokátem, pro částku 127.369,60 Kč  s  příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25  Nc  11356/2003,   o  dovolání    povinného    proti     usnesení  městského   soudu   v  Praze z  2. 11. 2007, č. j. 16 Co 340/2007-179, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Shora  označeným   rozhodnutím  městský  soud  usnesení  obvodního  soudu          ze 17. 5. 2007, č. j. 25 Nc 11356/2003-168 (kromě toho, že je ve výrocích I.-III. o zastavení exekuce, jejích nákladech a náhradě nákladů řízení potvrdil), ve IV. výroku o odkladu exekuce  ve spojení s opravným usnesením z 13. 9. 2007, č. j. 25 Nc 11356/2003-176, zrušil (I. výrok dovoláním napadeného usnesení) a II. výrokem rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Svůj rušící výrok odvolací soud s poukazem na ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. v rozhodném znění odůvodnil závěrem, že výrok, jímž obvodní soud exekuci „do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce“  odložil, je nadbytečný, jelikož exekuce byla zastavena podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) o.s.ř., tedy pro nedostatek vykonatelnosti titulu (nikoli např. podle § 268 odst. 1 písm. g/ či h/ o.s.ř., kdy zkoumání důvodů pro zastavení exekuce je složitější). V takovémto případě, uzavřel odvolací soud, účinky zastavení exekuce nastaly doručením tohoto usnesení a v provádění exekuce nemůže být pokračováno. Rozhodnutí dovolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Podle § 237 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že rozhodnutí odvolacího soudu není v napadeném výroku rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím. Z  téhož   důvodu   není   dovolání přípustné ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. (jak nesprávně dovozuje povinný), jelikož i přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení  přichází  v úvahu   jen za splnění podmínek předepsaných ustanovením § 237 odst. 1, 3 o.s.ř., jež v těchto případech platí podle ustanovení § 238a odst. 2 o.s.ř. obdobně. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení  § 238 a § 239 o.s.ř., jelikož usnesení, jímž odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. (tedy, jak uvedl odvolací soud, „bez náhrady“) v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Dovolání směřuje výslovně také do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, ani v této části však přípustné není. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné, již proto, že usnesení o nákladech odvolacího řízení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí   a  stanovisek  č. 10/1998   pod   poř.  č.  61,  případně   usnesení   téhož   soudu   z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11/1997 pod poř. č. 88); kromě toho ovšem opět nejde o rozhodnutí měnící ani potvrzující. Protože tedy dovolání není přípustné ani do jednoho z obou výslovně napadených výroků rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první  o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak na náhradu nákladů dovolacího řízení měla právo, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; takové procesní situaci odpovídá  ve  smyslu  ustanovení  § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. dubna 2008 JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.                                             předseda senátu