21 Cdo 1180/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud  České   republiky  rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) P. Š., a b) R. Š.,  obou   zastoupených  M. M.,   proti  žalovaným 1) JUDr. E. T., a 2) L. T., obou zastoupených advokátkou, o 200.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané  žalovanými   proti   rozsudku   Městského   soudu   v  Praze  ze dne 15. května 2003 č. j. 22  Co  125/2003-275,  vedené  u   Městského   soudu  v  Praze pod sp. zn. 66 C 16/2003, o  dovolání   žalovaných   proti   usnesení   Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2005 č. j. 11 Cmo 244/2005-71, takto: I. Dovolání žalovaných se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15.5.2003 č.j. 22 Co 125/2003-275 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14.11.2002 č.j. 23 C 350/95-241 ve výrocích, kterými bylo žalovaným uloženo, aby zaplatili společně a nerozdílně žalobcům 200.000,- Kč s 3% úrokem  z   prodlení od 14.11.1995 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 8.500,- Kč a \"státu - Česká republika na účet Obvodního soudu pro Prahu 2\" na náhradě nákladů řízení 1.904,20 Kč, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně s obvodním soudem dospěl k závěru, že žalobci zaplatili žalovaným v realitní kanceláři  V.  a   p., s.r.o. v souvislosti s dohodou o výměně bytu částku 200.000,- a že z důvodu nesouhlasu   jednoho  z   pronajímatelů   bytu   nebyla   mezi účastníky dohoda o výměně bytu nakonec uzavřena. Žalovaným tedy vzniklo na úkor žalobců bezdůvodné obohacení, které jsou povinni jim ve smyslu ustanovení § 451 občanského zákoníku vydat. Proti tomuto rozsudku městského soudu podali žalovaní z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. žalobu pro zmatečnost. Namítají, že postupem soudu jim byla odňata možnost \"vyjádřit se v průběhu řízení k prováděným důkazům a navrhovat na svoji obranu odpovídající důkazy\". V průběhu řízení totiž nebyly před žalovanými \"provedeny důkazy, kterými by měli žalobci prokázat svá tvrzení, a to především pokladním dokladem, který se údajně ztratil\"; žalovaní trvají na tom, že jim částka 200.000,- Kč nebyla realitní kanceláří V. a p., s.r.o. vyplacena, a dokazováním se v původním řízení podařilo \"prokázat nanejvýš to, že žalobci předali částku 200.000,- Kč realitní kanceláři\". Odnětí možnosti jednat před soudem žalovaní dále spatřují v tom, že jim \"byla odňata možnost vyjádřit se ke smlouvě o zprostředkování směny bytů\", a dovozují, že skutkové zjištění soudů o uzavřené  smlouvě  o  zprostředkování   směny bytů nemá oporu v provedeném dokazování a že ve skutečnosti žádná taková smlouva nebyla uzavřena. Žalovaní dospívají k závěru, že právní posouzení věci městským soudem je nesprávné, a navrhují, aby rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14.11.2002 č.j. 23 C 350/95-241 byly zrušeny. Městský soud v Praze usnesením ze dne 28.2.2005 č.j. 66 C 16/2003-21 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslu ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř. rozumí postup soudu, jímž byla účastníku řízení znemožněna realizace procesních práv, která mu občanský soudní řád dává, a že o zmatečnost jde jen tehdy, projevil-li se nesprávný postup soudu v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Žádné takové vady žalovaní neuplatnili; ve skutečnosti \"zaměnili důvod žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 3 za odvolací důvody uvedené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e), f) a g) o.s.ř.\", které jako důvod žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř. nemohou obstát. Soud prvního stupně současně zdůraznil, že \"v řízení o žalobě pro zmatečnost nelze přezkoumávat    věcnou   správnost    meritorního  rozhodnutí,  včetně   otázek   skutkových   a  právních,  a  to   včetně   řízení   týkajícího se předběžného opatření, či otázek, zda žalobci v předchozím sporu unesli své břemeno tvrzení či břemeno důkazní\". K  odvolání   žalovaných   Vrchní   soud   v  Praze   usnesením   ze   dne 14.12.2005 č. j. 11 Cmo 244/2005-71 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaným nebyla nesprávným postupem soudu prvního stupně ani odvolacího   soudu   v  původním řízení odňata možnost jednat před soudem podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. a že žalobou pro zmatečnost se lze \"domáhat odstranění procesně právních nedostatků, nikoli však nápravy případných pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nebo při jejím právním posouzení\". K námitce žalovaných, že Obvodní soud pro Prahu 2 se \"v počátku řízení v letech 1997 a 1998\" dopustil procesních pochybení, odvolací soud uvedl, že \"tato pochybení byla Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně vytknuta odvolacím soudem a jeho rozsudek byl poté zrušen z důvodu těchto pochybení\" a že v dalším řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 k dalším pochybení v tomto směru již nedošlo. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Shodně se žalobou pro zmatečnost znovu namítají, že \"byli zkráceni na svých právech a tím jim byla odňata možnost  jednat   před   soudem,   tedy   vyjádřit   se  v průběhu řízení k prováděným důkazům a navrhovat na svoji obranu důkazy\", že \"v průběhu dalšího řízení nebyly před žalovanými provedeny důkazy listinami\", že skutkové zjištění o uzavřené smlouvě o zprostředkování nemá oporu \"ve spise ani v provedeném dokazování\" a že \"právní posouzení je v daném případě nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil dle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, neboť se měl důsledněji zabývat, mezi kým vzniklo bezdůvodné obohacení, popř. zda se jednalo o závazek z uzavřené smlouvy a jaké smlouvy\". Přípustnost dovolání žalovaní dovozují z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhují, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší   soud   České   republiky   jako   soud   dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že  dovolání    proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto  o  žalobě  pro   zmatečnost,   jsou   obsaženy v ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a v § 237 odst.1 a 3 o.s.ř. Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]. Žalovaní dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaných proti usnesení odvolacího  soudu  tedy   může   být   přípustné  jen   při   splnění   předpokladů   uvedených   v ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř.]. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 238 odst.1 písm.a), § 238 odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má. Podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím  možnosti   jednat   před   soudem   se podle ustálené judikatury soudů (srov. například usnesení býv. Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.8.1992 sp. zn. 2 Cdo 19/92, které bylo uveřejněno pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1993, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.4.1997 sp. zn. 2 Cdon 1420/96, které bylo uveřejněno pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.1996 sp. zn. 2 Cdon 539/96, které bylo uveřejněno pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998) rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu zákon přiznává. O zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování   postupu   určeného   zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu. Ve skutečnostech žalovanými namítaných nelze spatřovat odnětí možnosti jednat před souden ve smyslu ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř. Odvolací soud správně uvedl, že žalovaní zpochybňují skutková zjištění a právní posouzení věci v původním řízení, což nemůže - již vzhledem k tomu, že tím napadají věcnou správnost rozhodnutí soudů ve věci samé - představovat odnětí možnosti jednat před soudem, a že po zrušení předchozího rozsudku v původním řízení nedošlo v dalším k pochybení, kterým by žalovaným byla (mohla být) znemožněna realizace jejich procesních práv. Protože usnesení odvolacího soudu vychází z ustálené judikatury soudů, nemůže mít po právní stránce zásadní význam. Dovolání žalovaných tedy není přípustné ani podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř.; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O  náhradě  nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaní s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. března 2008 JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu