21 Cdo 2586/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci zástavního věřitele G. M. B., a.s., proti zástavní dlužnici L. B., o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 11 C 201/2003, o dovolání L. B., zastoupeného advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. února 2006, č.j. 57 Co 353/2005-76, takto: I. Dovolání L. B. se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne 10. 11. 2003, upřesněnou písemným podáním ze dne 8. 6. 2004, se zástavní věřitel domáhal proti zástavní dlužnici nařízení „soudního prodeje zástavy – budovy č.p. 812 na pozemku parc. č. 973/2, pozemku parc. č. 973/2 a pozemku  (zahrada) parc. č. 973/1, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v O. na LV k.ú. K., k uspokojení pohledávky ve výši 1.225.325,32 Kč s 8,7% úrokem od 7. 11. 2003 do zaplacení“. Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 14. 3. 2005, č.j. 11 C 201/2003-36, žalobě vyhověl a rozhodl, že „žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení 3.000,- Kč“. K odvolání zástavní dlužnice Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 2. 2006, č.j. 57 Co 353/2005-76, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že nařídil „soudní prodej zástavy – nemovitostí rodinného domu čp. 812 na parc. č. 973/2, parc. 973/1 (zahrada) a parc. č. 973/2 (zastavěná plocha a nádvoří), vše v k.ú. K., obec O., které jsou zapsány v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro M. k., katastrální pracoviště O. na LV, a to k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 1.225.325,32 Kč s 8,7% úrokem od 7.11.2003 do zaplacení, dle zástavní smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 18.12.2000, s právními účinky vkladu k 19.12.2000“ a že „žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 3.000,- Kč“ a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím zástupce JUDr. B. S. dne 20. 5. 2006 dovolání L. B. s tím, že „toto je schopen odůvodnit, případně vzít zpět, až po komplexním seznámením se s celým spisovým materiálem“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) se zabýval otázkou subjektivní a objektivní přípustnosti dovolání. Podle ustanovení § 1 o.s.ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům spoluobčanů. Obsah rozhodnutí ve věci samé vysloví soud ve výroku rozsudku  (srov. § 155 odst. 1 větu první o.s.ř.); toto ustanovení platí i pro rozhodnutí formou usnesení (srov. § 167 odst. 2 o.s.ř.) Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Občanský soudní řád předpokládá, že ve sporném občanském soudním řízení rozhodují soudy pouze o těch právech a povinnostech a pouze mezi těmi účastníky, které v žalobě označil žalobce nebo kteří se účastníky řízení stali ze zákona (srov. § 94 odst. 2 o.s.ř.). Jestliže však v takovém řízení soud rozhodne o právech a povinnostech osob, jež se účastníky řízení postupem podle ustanovení § 90 a § 79 odst. 1 o.s.ř., případně podle § 94 odst. 2 o.s.ř. nestaly, a má-li být naplněn předmět a účel občanského soudního řízení, vyjádřený v § 1 o.s.ř., je nezbytné těmto osobám umožnit, aby přiměřeným procesním způsobem na takové rozhodnutí soudu reagovaly. Proto je nutno tyto osoby považovat za osoby, které mají stejná práva, jaká má ve smyslu ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. účastník řízení, tedy za osoby, které mohou, za splnění dalších zákonných podmínek, proti rozhodnutí, ve kterém bylo o jejich právech a povinnostech a ve vztahu k nim rozhodnuto, podat dovolání. V projednávané věci se však o takový případ nejedná. Účastníky řízení o soudním prodeji zástavy jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník (srov. § 200y odst. 2 o.s.ř.). V projednávané věci je zástavním věřitelem G. M. B., a.s., a zástavním dlužníkem L. B. Výrokem usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nařízení soudního prodeje zástavy – nemovitostí, které byly ve výroku přesně specifikovány, nevznikla L. B. žádná újma na jeho právech, neboť nebyl v tomto řízení účastníkem řízení, a uvedené rozhodnutí se proto vůbec nedotklo jeho právní sféry (výlučným vlastníkem zastavených nemovitostí je pouze zástavní dlužník L. B.). Usnesení odvolacího soudu se tak nedotklo práv a povinností L. B. K podání dovolání tedy není oprávněn (subjektivně legitimován), a proto Nejvyšší soud České republiky jeho dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť  dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a účastníkům náklady řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. března 2008 JUDr. Mojmír Putna, v. r. předseda senátu