25 Cdo 2190/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Z. B., a 2) J. F., a 3) JUDr. J. H., o vydání věcí a náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 13 C 169/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. února 2008, č. j. 11 Co 757/2007-97, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 2. 2008, č. j. 11 Co 757/2007-97, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 1. 11. 2007, č. j. 13 C 169/2005-84, jímž soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil řízení, neboť soudní poplatek splatný podáním návrhu na zahájení řízení nebyl přes výzvu soudu zaplacen, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Vytýká soudům obou stupňů, že mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. a shrnuje důvody, pro které měl být od poplatků osvobozen. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné, jak byl ostatně dovolatel v napadeném usnesení odvolacího soudu správně poučen. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Přípustnost dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu nelze založit podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání pouze proti rozhodnutím ve věci samé a rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama” je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. O tomto nároku však dovoláním napadeným usnesením vůbec rozhodováno nebylo. Ustanovení § 238, § 238a odst. 1 a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není přípustné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod poř. č. 102). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). Žalobce podáním nepřípustného dovolání procesně zavinil jeho odmítnutí, žalovaným však náklady řízení prokazatelně nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 5. června 2008 JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu