25 Cdo 4529/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně Č. p. Z., a. s., proti žalovanému T. V., zastoupenému advokátkou, o zaplacení 2.984,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 49/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. července 2008, č.j. 13 Co 311/2008-30, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. 7. 2002, č.j. 27 C 49/2002-17, který nabyl právní moci dne 10. 9. 2002, uložil žalovanému zaplatit žalobci 2.984,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku. V podání ze dne 24. 1. 2008, doručeném soudu prvního stupně 25. 1. 2008, žalovaný uvádí, že napadá (výše citovaný) rozsudek v plném rozsahu, domáhá se nařízení jednání a zamítnutí žaloby s tím, že má doklady o tom, že mu „Č. p. Z. nedoplatila za nemoc“. Usnesením ze dne 7. 3. 2008, č.j. 27 C 49/2002-24, soud prvního stupně žalovaného vyzval, aby ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení opravil a doplnil podání, jež je nesrozumitelné, a poučil jej, jakým způsobem tak má učinit. Usnesení soudu prvního stupně obsahovalo rovněž poučení ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. o následcích nesplnění výzvy. Jelikož žalovaný na výzvu soudu ve stanovené lhůtě ani později nereagoval, soud prvního stupně jeho podání podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl. Usnesením ze dne 28. 4. 2008, č.j. 27 C 49/2002-26, soud prvního stupně podání žalovaného ze dne 24. 1. 2008 podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 7. 2008, č.j. 13 Co 311/2008-30, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal postup soudu prvního stupně zcela správným. Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. Bez uvedení konkrétního dovolacího důvodu napadá postup soudů obou stupňů, maje za to, že jeho podání ze dne 24. 1. 2008 je dostatečně srozumitelné a určité a soudy obou stupňů pochybily, když jej v rozporu s ustanovením § 41 odst. 2 o. s. ř. neposoudily podle jeho obsahu. Dovolatel se domnívá, že jeho podání obsahuje všechny náležitosti podle § 42 odst. 4 o. s. ř. a je z něj zřejmá snaha domoci se přezkumu rozhodnutí ve věci samé a možnosti prokázat svá tvrzení o neexistenci dluhu. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Podání učiněné v občanském soudním řízení musí podle ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. obsahovat takové údaje, aby z něj bylo patrno, kdo je činí, kterému soudu je určeno, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Je-li podání současně návrhem na zahájení řízení, musí kromě uvedených obecných náležitostí obsahovat označení účastníků řízení (jménem, příjmením a bydlištěm fyzických osob, respektive názvem /firmou/ a sídlem právnických osob), vylíčení rozhodujících skutečností a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.). Neobsahuje-li podání uvedené náležitosti, nebo je-li nesrozumitelné či neurčité, vyzve předseda senátu účastníka podle § 43 odst. 1 o. s. ř., aby takové podání opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a současně jej poučí, jak je třeba opravu či doplnění provést. Není-li podání přes výzvu podle § 43 odst. 1 o. s. ř. opraveno či doplněno, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne (§ 43 odst. 2 o. s. ř.). K námitkám uplatněným v dovolání je třeba konstatovat, že soud prvního stupně žalovaného poučil, jaké opravné prostředky, jejichž prostřednictvím lze dosáhnout nápravy rozhodnutí v občanském soudním řízení, zná platná právní úprava, a seznámil jej s jejich zákonnými náležitostmi a podmínkami, za nichž je lze uplatnit. Současně žalovaného vyzval, aby soudu sdělil, zda a který ze zákonných opravných prostředků hodlá využít, popř. zda a jaký jiný účel svým podáním sleduje, a poučil jej, v jaké směru by podání mělo být doplněno. Citované usnesení soudu prvního stupně obsahuje rovněž poučení o následcích neodstranění vad podání. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a své podání, které je vskutku neurčité a nesrozumitelné, ve stanovené lhůtě ani později nedoplnil. Ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř., dle něhož každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen, nelze vykládat tak, že by jeho aplikací bylo možno nahradit zásadní nedostatky podání spočívající v jeho neurčitosti a nesrozumitelnosti. V daných souvislostech nelze přehlédnout, že z podání žalovaného (došlého soudu více než pět let po právní moci jím napadaného rozsudku) nebylo možné usoudit, čeho se jím žalovaný domáhá, neboť z něj nebylo patrné nejen jakým procesním prostředkem zamýšlí odvrátit nepříznivé účinky pravomocného rozsudku, ale ani jaká konkrétní tvrzení a důkazy mají tuto nesprávnost dokládat. Pouhá okolnost, že má doklady o tom, že mu „Č. p. Z. nedoplatila za nemoc“ takovým konkrétním tvrzením zjevně není. Rozhodně tedy nešlo o pouhé nesprávné označení procesního úkonu žalovaným. Z uvedených důvodů dospěl dovolací soud k závěru, že podmínky pro odmítnutí podání žalovaného byly splněny, a proto dovolání podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšné žalobkyni náklady v dovolacím řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. prosince 2008 JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu