26 Cdo 341/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobců a) M. N., a b) J. N., proti žalované Ing. A. H., o vyklizení nebytového prostoru, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 C 114/2006, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. května 2007, č. j. 10 Co 920/2006-54, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Lounech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 5. 2006, č. j. 12 C 114/2006-11, uložil žalované povinnost vyklidit nebytové prostory specifikované ve výroku rozsudku a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) usnesením ze dne 15. 5. 2007, č. j. 10 Co 920/2006-54, - poté, co byla žaloba se souhlasem žalované vzata zpět – zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Usnesení odvolacího soudu – ve výroku o nákladech řízení – napadla žalovaná (nezastoupena advokátem) dovoláním. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V dané věci bylo dovoláním napadeno usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobcům náklady řízení před soudem prvního stupně. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno rozhodnutí soudu první stupně ve věci samé; tím však usnesení o nákladech řízení není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura 5/2002). Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se zabýval otázkou advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241b odst. 2 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobcům v souvislosti s dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. srpna 2008 Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc. předsedkyně senátu