29 Cdo 4705/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci dlužníka Ing. V. F., narozeného, bytem v , zastoupeného Dr. J. Č., advokátem, se sídlem v , o návrhu věřitelů a/ I. F. B. a. s., se sídlem v, a b/ C. E. F. B. V., se sídlem v , obou zastoupených Mgr. L. T., advokátem, se sídlem v, na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, o ustanovení předběžného správce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 78 K 6/2005, o dovolání navrhujících věřitelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. července 2008, č. j. 2 Ko 153/2005-1102, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. dubna 2008, č. j. 78 K 6/2005-1008, ustanovil dlužníku předběžného správce. K odvolání dlužníka odvolací soud v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že předběžný správce se dlužníku neustavuje. Navrhující věřitelé podali proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíce napadené usnesení za usnesení „ve věci samé“, uplatňujíce dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř. a požadujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy i občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007). Dovolání není přípustné, když nejde o žádný z případů vypočtených v § 237 až § 239 o. s. ř. K tomu, aby bylo možné založit přípustnost dovolání podle dovolatelem označených ustanovení (tedy podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s § 238a odst. 1 písm. a/ a odst. 2 o. s. ř.), není splněna podmínka, aby šlo o usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně „ve věci samé“, což plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně z jeho usnesení uveřejněného pod číslem 52/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Skutečnost, že odvolací soud nesprávně poučil účastníky, že dovolání přípustné být může (poučení je nesprávné již proto, že vychází z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., které se týká potvrzujícího a nikoli měnícího rozhodnutí), přípustnost dovolání též nezakládá (srov. i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 20. listopadu 2008 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu