30 Nd 351/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně Z. o. O. s. s. o. a o., za vedlejší účasti: O. o. p. s. p. o. p. N. p. ú., proti žalovanému N. p. ú., o splnění povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 15/2005, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto: Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 15/2005 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne 10. března 2005, se žalobkyně domáhá u Obvodního soudu pro Prahu 1 splnění povinnosti žalovaného umožnit žalobkyni spolurozhodovat o přídělu do F. a odstranit diskriminační rozdíly v čerpání F. Podáním ze dne 24. srpna 2007 (s poukazem na právní názor vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Nd 74/2001) navrhla, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Olomouci. Uvádí, že odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí lze vztáhnout i na právnickou osobu jakožto účastníka řízení, jejíž majetkové poměry jsou takové, že ve srovnání s poměry žalovaného výrazně omezují možnost přístupu žalobkyně k soudu vzdálenému od jejího sídla a tím znesnadňují uplatňování jejích procesních práv. Žalovaný s přikázáním věci z důvodu vhodnosti nesouhlasil a zdůraznil především své ústavní právo na rozhodnutí věci zákonným soudcem s poukazem na to, že skutečnosti uváděné v návrhu na delegaci nemohou odůvodnit prolomení tohoto práva postupem dle § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Nejvyšší soud ČR jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu - Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a Okresnímu soudu v Olomouci, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti. Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případné přikázání věci k projednání a rozhodnutí jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně. Přikázáním věci jinému soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny uvedené podmínky, by došlo k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. Sama skutečnost, že žalobkyně je pro své majetkové poměry osvobozena od soudních poplatků, nezakládá důvod pro přikázání věci soudu, v jehož obvodu má své sídlo. Nelze přehlédnout, že takový postup by zbavil žalovaného, jenž s přikázáním věci nesouhlasí, práva na projednání věci před jeho obecným soudem (§ 84 o.s.ř.). Z návrhu ani z obsahu spisu pak nelze ani dovodit, že by věc mohla být Okresním soudem v Olomouci projednána hospodárněji a rychleji. Odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 5 Nd 74/2001 je pak zcela nepřípadný, neboť v uvedené věci, na rozdíl od věci projednávané, byla založena příslušnost procesního soudu dohodou o prorogaci dle § 89a o.s.ř. (žalovaná se domáhala přikázání věci jejímu obecnému soudu, jenž by, nebýt dohody o prorogaci, byl jinak příslušným), její návrh byl odůvodněn závažnými změnami v jejích osobních, sociálních a majetkových poměrech (byla nezaměstnaná, bez příjmu, pečující o dítě), nastalými po uzavření prorogační dohody, přičemž bylo možno přijmout závěr, že u obecného soudu žalované bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Obdobné mimořádné okolnosti, jež by odůvodňovaly delegaci vhodnou, v projednávané věci nejsou dány. Nejvyšší soud ČR proto návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Olomouci nevyhověl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. března 2008 JUDr. Pavel   Pavlík, v.r. předseda senátu