32 Cdo 1478/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně S., spol. s r.o., zastoupené JUDr. J. M., advokátem, proti žalovanému J. S., zastoupenému JUDr. R. B., advokátem, o zaplacení částky 37 237,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 46/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2006 č. j. 28 Co 167/2006-67, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem pro zmeškání ze dne 4. dubna 2005 č. j. 8 C 46/99-38 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 37 237,20 Kč s 21% ročním úrokem z prodlení od 14. 1. 1998 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. října 2006 č. j. 28 Co 167/2006-67 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovolání v dané věci není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští [§ 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)]. Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ]. Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání však není podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč. V dané věci napadá žalovaný rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 37 237,20 Kč s příslušenstvím. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení prací, které pro žalovaného podle jeho zadání žalobkyně provedla, a to dopravu nákladními vozy T. a zemní práce strojem, přičemž je s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že se uplatněný nárok týká jejich podnikatelské činnosti (nárok byl uplatněn vůči žalovanému jako podnikateli); ve smyslu § 261 odst. 1 obchodního zákoníku se proto jedná o obchodní závazkový vztah. Vzhledem k tomu, že jde o peněžité plnění, jehož výše nedosahuje zákonné hranice stanovené pro obchodní věci, není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. června 2008 JUDr. Zdeněk D e s předseda senátu