32 Cdo 4509/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové   v  právní věci žalobkyně V. M., zastoupené advokátem,  proti  žalované A. ž. p. a.s., o zaplacení pojistného plnění, vedené u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. 22 C 120/2000,  o  dovolání  žalobkyně proti  rozsudku Městského soudu v P. ze dne 2. prosince 2004, č.j. 20 Co 440/2004-115, takto: I. Dovolání se  odmítá. II. Žádný z účastníků  nemá právo  na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání  žalobkyně  proti  rozsudku  Městského soudu v P. ze dne 2. prosince 2004, č.j. 20 Co 440/2004-115, v rozsahu,  jímž   byl  potvrzen  (v pořadí druhý) rozsudek Obvodního soudu pro P. ze dne 29. června 2004, č.j. 22 C 120/2002-91, ve výroku o věci samé, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 322 496,- Kč s příslušenstvím představující doplatek pojistného plnění, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského  soudního  řádu  ve  znění  účinném  do  31. března 2005 - dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 3. článku II., části  první,  zákona  č. 59/2005  Sb.,  kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky, tj. jak v pořadí prvním rozsudkem ze dne 20. června 2002, č.j. 22 C 120/2000-52, tak  i v pořadí  druhým rozsudkem ze dne 29. června 2004, č.j. 22 C 120/2002-91,  v rozsahu částky 322 496,- Kč s příslušenstvím stejně – žalobu zamítl),  a  nebylo  shledáno  přípustným  ani  podle  § 237 odst. 1  písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku  ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Jelikož  ve   smyslu   ustanovení   § 242 odst. 3,   věty  první,  o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu  má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka v rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. napadla,  resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnila (srov. shodně usnesení  Nejvyššího  soudu  ze  dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).   Otázka posouzení přiměřenosti snížení pojistného plnění, do níž dovolatelka soustředila své námitky,  nemá zásadní právní význam. Přiměřenost snížení pojistného plnění závisí na konkrétních okolnostech posuzovaného případu a proto ani žádný právní předpis nevymezuje, jak má pojistitel v otázce přiměřenosti při snížení pojistného plnění postupovat a není ani dobře možné judikovat, jakými obecnými postupy se má pojistitel v otázce přiměřenosti při snižování pojistného plnění řídit. Z tohoto důvodu dovolatelkou předestřená otázka nemá potřebný judikatorní přesah, a proto nemůže zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit. Postupoval-li odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) při posuzování přiměřenosti snížení pojistného plnění tak, že vyšel ze zvažování poměru mezi výší základního (placeného) ročního pojistného a výší navýšeného pojistného (které by pojistník platil při uvedení správných a úplných údajů o svém zdravotním stavu) dle jednotlivých tarifů a tento poměr promítl do sjednané výše pojistného plnění, dovolací soud nepřisvědčil tvrzení dovolatelky, že postupoval v rozporu s hmotným právem, konkrétně s ustanovením § 798 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2004, které odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikoval, neboť měřítko zvolené odvolacím soudem pro posouzení přiměřenosti snížení pojistného plnění není nesprávné, ani nepřiměřené. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání (§ 243a  odst. 1, věta první,  o. s. ř.),  pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř]. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované (do 1. ledna 2006 zapsané v obchodním rejstříku, vedeném Městským soudem v P. – oddíl B, vložka 2831 pod obchodní firmou C. S. L. & P. P. A.S. a od 1. ledna 2006 do 15. března 2007 zapsané pod obchodní firmou W. p. a.s.) v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 21. února  2008 JUDr. Miroslav   Gallus předseda senátu