32 Odo 1385/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně H. Č. s.r.o., zastoupené Mgr. J. K., advokátem, proti   žalovaným 1) F. P. veřejná obchodní společnost, 2)  M.  B., 3) A. B., všem zastoupeným JUDr. M. W., advokátkou, o zaplacení 876 746,32 Kč s příslušenstvím, vedené  u  Krajského soudu  v   Plzni  pod  sp.  zn.   49 Cm   106/2002,   49  Cm  107/2002, 49 Cm 109/2002, 49 Cm 110/2002, o  dovolání  žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2006, č.j. 8 Cmo 312/2005-157, takto: I. Dovolání se  odmítá. II. Žádný z účastníků  nemá právo  na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání  žalobkyně proti  rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2006, č.j. 8 Cmo 312/2005-157, v rozsahu, jímž  byl  potvrzen  rozsudek  Krajského  soudu  v  Plzni  ze  dne 24. května 2005, č.j. 49 Cm  106/2002,  49 Cm  107/2002, 49 Cm 109/2002, 49 Cm 110/2002-127, ve výroku ve věci samé, jímž byla zamítnuta  žaloba  o zaplacení 876 746,32 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního  řádu (dále  též jen „o. s. ř“), jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo  shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku  ve  věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Jelikož  ve   smyslu   ustanovení   § 242 odst. 3,   věty  první,  o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu  má po právní stránce zásadní význam  či  nikoli,  relevantní  jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) napadl,  resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004,  sp. zn.  21 Cdo 541/2004,  uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Rovněž tak případná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod dle § 241a  odst. 2 písm. a) o. s. ř.] může zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit jen za předpokladu, že námitky směřují do procesní otázky, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil a jejíž řešení bylo pro rozhodnutí ve věci určující. Přestože dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením argumentace obsažené v dovolání k takovému závěru dospět nelze. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že odvolací soud založil své rozhodnutí pouze na závěru, že nebylo prokázáno porušení právní povinnosti žalovaných a existencí dalších zákonných předpokladů odpovědnosti za tvrzenou škodu se nezabýval. Pakliže Nejvyšší soud neshledal, že by odvolací soud řešil otázku porušení právní povinnosti žalovaných odvíjející se od konkrétních skutkových okolností v této věci v rozporu s hmotným právem, přičemž k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí nedospěl ani pro jiné okolnosti včetně námitky dovolatelky, že „soudy nedocenily závažnost jednání žalovaných, jež se příčí základním právním principům“, a kdy ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek),  lze uzavřít,  že  dovolání  žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.  Nejvyšší soud  proto, aniž  nařizoval   jednání (§ 243a  odst. 1, věta první,  o. s. ř.), dovolání žalobkyně pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř]. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovaným v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 8. dubna 2008 JUDr. Miroslav   Galluse předseda senátu