U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy  JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní  věci  žalobkyně T. a.s., zastoupené advokátem,  proti   žalované PharmDr. P. R.,  zastoupené   advokátkou, o  zaplacení  1 414 740,80 Kč s příslušenstvím,   vedené   u   Okresního   soudu    v K.  pod   sp.  zn. 27 C 301/2003, o  dovolání  žalobkyně  proti  rozsudku Krajského soudu v O. ze dne 11. května 2006, č.j. 15 Co 347/2005-215, takto: I.  Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 535,50 Kč  do  tří  dnů  od  právní  moci  tohoto  usnesení, k rukám jejího zástupce. O d ů v o d n ě n í : Dovolání  žalobkyně  podané  proti  rozsudku  Krajského  soudu  v O.  ze dne 11. května 2006, č.j. 15 Co 347/2005-215, v rozsahu, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v K. ze dne 16. prosince 2004, č.j. 27 C 301/2003-167, ve výroku o nákladech řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 268 339,90 Kč (tedy nikoli ve výši 364 467,20 Kč, jak rozhodl soud prvního stupně), které dovolací soud projednal občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005 (srov. bod 3.  článku II.,  části první,  zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský  soudní  řád,  ve  znění  pozdějších  předpisů a některé další zákony – dále též jen „o. s. ř.“), není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Rozhodnutí soudu o nákladech řízení má s ohledem na ustanovení § 167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení. Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tj. bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přípustnost  dovolání  proti  usnesení   odvolacího  soudu   upravují ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a usnesení odvolacího soudu, a) jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl  ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že  musí  jít  o rozhodnutí ve věci samé,  jímž  usnesení  o   nákladech řízení není. Ustanovení § 238, § 238a a  § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto,  že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými usneseními. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud  je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.]. Výrok   o   náhradě   nákladů   dovolacího  řízení  je  odůvodněn   ustanoveními § 243b odst. 5 věty první,  § 224  odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř.  Jelikož žalobkyně z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalované  právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají  ze  sazby   odměny   za   zastupování   advokátem v částce 375,- Kč podle § 14 odst. 3,  § 15  a  § 18 odst. 1 vyhlášky  č.  484/2000 Sb.  ve  znění  účinném do 31. srpna 2006  a z paušální částky 75,- Kč  za  jeden  úkon  právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. srpna 2006, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 85,50 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V  Brně 11. března  2008 JUDr. Miroslav  Gallus předseda  senátu