32 Odo 1506/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a  soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové  v  právní věci  žalobkyně  M. , spol. s r.o., zastoupené JUDr. O. Š., advokátem,  proti žalované T., s.r.o., zastoupené  JUDr. F. D.,   advokátem,  o zaplacení 152 744,- Kč s příslušenstvím,  vedené  u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 354/2000, o dovolání  žalované  proti  rozsudku  Vrchního  soudu  v  Praze  ze  dne 15. února 2006, č.j. 3 Cmo 203/2005-67, takto: I. Dovolání se odmítá.   II. Žalovaná  je povinna  zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 930,- Kč  do  tří  dnů  od  právní  moci  tohoto  usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. O. Š. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. února 2005, č.j. 19 Cm 354/2000-41, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 152 744,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalovaná dovoláním. Podle názoru dovolatelky má rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam, což dovozuje ze splnění předpokladů daných ustanovením § 237 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dále uvedla, že s ohledem na zahraniční cestu právního zástupce svůj návrh doplní a upřesní ve lhůtě do 20 dní. Usnesením ze dne 16. srpna 2006, č.j. 19 Cm 354/2000-80 (doručeným zástupci dovolatelky dne 23. srpna 2006), soud prvního stupně dovolatelku vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů odstranila vady dovolání tak, aby bylo zřejmé, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se rozhodnutí napadá a které důkazy by měly být případně provedeny k prokázání důvodu dovolání a čeho se dovolatelka domáhá. V přípise ze dne 2. září 2006 označeném „Odůvodnění dovolání“ (č.l. 82 spisu), který byl předán k poštovní přepravě dne 4. září 2006, dovolatelka snesla argumenty na podporu svého názoru, že odvolací soud rozhodl ve věci nesprávně a navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí. Ve vyjádření k dovolání navrhla žalobkyně odmítnutí či zamítnutí dovolání jako nepřípustného a nedůvodného. Podle  bodu 3.  článku II.,  části  první,  zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona  nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních  právních  předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve  znění  účinném  před  1. dubnem 2005). O  takový  případ  jde i v  této  věci, jelikož  odvolací  soud věc ve shodě s bodem 2. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb. rovněž  projednal  podle  dosavadního znění občanského  soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti. Podle  § 241a  odst. 1 o. s. ř.   musí  být  v  dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 242 odst. 3, věty první, o. s. ř. může dovolací soud přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Tato vázanost se projevuje nejen v tom, který z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. byl uplatněn, ale především v tom, jak byl dovolací důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění. Uvedení dovolacího důvodu jako povinné náležitosti dovolání není splněno v případě, kdy dovolatel pouze obecně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, aniž dovolací důvod obsahově vymezí, tj. kdy neoznačí  právní  otázky  nebo jejich právní řešení, jejichž posouzení odvolacím soudem považuje  za  nesprávné. K uplatnění  dovolacího  důvodu   ve   smyslu    ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (například tím, že odkáže  na  ustanovení  zákona  nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje  nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích  důvodů  taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, je dovolání stiženo vadou,  pro   kterou  dovolací  soud  nemůže  pokračovat  v dovolacím   řízení,    neboť v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) není vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak z hlediska jeho správnosti nelze  přezkoumat  (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.). Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a  své  dovolání  doplnit  o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení § 241b odst. 3, věty první, o. s. ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Marným uplynutím této lhůty se vady dovolání uvedené v § 241a odst. 1 o. s .ř. stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Pro postup soudu prvního stupně při odstraňování vad dovolání to mimo jiné znamená, že může dovolatele vyzvat, aby doplnil dovolání o určení rozsahu, v jakém rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolacího důvodu, jen dokud neuplynula lhůta uvedená v § 241b odst. 3, větě první, o. s. ř., a že lhůtu k odstranění těchto vad musí stanovit tak, aby neskončila později, než lhůta uvedená v citovaném zákonném ustanovení. Podle ustanovení § 240 odst. 1, věty první, o. s. ř. může účastník podat dovolání           do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým  označením  shoduje  se  dnem,  kdy  došlo  ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním  dnem  lhůty  nejblíže  následující pracovní den. (§ 57 odst. 2, věta první a druhá, o. s. ř.). Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř.). Z  obsahu spisu se podává, že žalovaná v dovolání ze dne 15. června 2006 (na č.l. 73 spisu), které bylo předáno dne 16. června 2006 k poštovní přepravě, nevymezila žádný dovolací důvod, stejně jako zcela pominula jakýkoliv dovolací návrh, ani případně neoznačila důkazy, které by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání. Z obsahu spisu (srov. doručenku na č.l. 70 spisu)  se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl dovolatelce (jejímu zástupci) doručen dne 18. dubna 2006. Ve smyslu § 57 odst. 2, věty první, o. s. ř. připadl konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání na neděli 18. června 2006, a proto ve smyslu § 57 odst. 2, věty druhé, o. s. ř. posledním dnem lhůty k podání dovolání, jakož  i k jeho případnému doplnění, byl nejblíže následující pracovní den, tedy pondělí 19. června 2006. Za situace, kdy dovolatelce dnem 19. června 2006 marně uplynula zákonná lhůta stanovená v § 241b odst. 3 o. s. ř. k případnému doplnění dovolání, stala se tímto marným uplynutím lhůty vada dovolání spočívající v nekonkretizaci dovolacího důvodu neodstranitelnou a dovolání žalované trpí vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení. Za tohoto stavu dovolací soud nemohl přihlížet k odůvodnění dovolání, které dovolatelka učinila až podáním ze dne 2. září 2006 (č.l. 82 spisu). Na tomto závěru nic nemůže změnit ani skutečnost, že soud prvního stupně vyzval dovolatelku k doplnění dovolání až po marném uplynutí lhůty k jeho doplnění. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání  (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalované proti napadenému rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. pro vady podaného dovolání. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.  Jelikož žalovaná z procesního hlediska zavinila (tím, že podala dovolání trpící vadami), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají  ze  sazby  odměny  za zastupování advokátem  v částce 6 855,- Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14  odst. 1,  § 15  a  § 18 odst. 1 vyhlášky  č.  484/2000 Sb.  ve znění účinném do 31. srpna 2006 a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3  vyhlášky  č.  177/1996 Sb.  ve  znění účinném do 31. srpna 2006. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 26. března 2008   JUDr. Miroslav  G a l l u s předseda senátu