32 Odo 1512/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové  v  právní   věci  žalobkyně A. C. R., a.s., zastoupené advokátkou,  proti  žalované M. L., zastoupené advokátkou,  o zaplacení 107.797,80 Kč s příslušenstvím,  vedené u  Okresního soudu v Jindřichově Hradci  pod sp. zn. 4 C 278/2004, o  dovolání  žalované proti  rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. ledna 2006, č.j. 7 Co 2877/2005-235, takto: I. Dovolání se  odmítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku  7.946,50 Kč  do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. O d ů v o d n ě n í : Dovolání  žalované proti  rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. ledna 2006, č.j. 7 Co 2877/2005-235, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 23. června 2005, č.j. 4 C 278/2004-145, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3. srpna 2005, č.j. 4 C 278/2004-153, v napadeném rozsahu, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 107.086,20 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního  řádu  (dále  též jen „o. s. ř“), jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo  shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), pak při zkoumání, zda  napadené  rozhodnutí  odvolacího soudu  má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004,  sp. zn.  21 Cdo 541/2004,  uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004,  pod číslem 132). Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatelka žádnou právní otázku zásadního významu nevymezila. Opřela-li zásadní právní význam napadeného rozhodnutí o tvrzenou neplatnost „Dohody o postoupení pohledávek a převzetí závazků“ ze dne 28. dubna 2003 (v důsledku které vstoupila žalovaná do práv a povinností nájemce nebytových prostor v budově H. v J. H.) pro omyl v osobě vlastníka předmětné nemovitosti, nemůže být tato otázka pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí určující, neboť na jejím řešení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Vytýká-li pak dovolatelka odvolacímu soudu nesprávnost a neúplnost zjištěných skutkových okolností pro posouzení, zda a v jakém rozsahu původní nájemce hradil nájemné za žalovanou, nemohou ani tyto námitky, které lze podřadit pod dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné  části  oporu  v provedeném  dokazování),  přípustnost  podaného dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit. Dovolatelka totiž patrně přehlédla, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních  aspektů  bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při  splnění  dalších   předpokladů) dovolacím  důvodem   podle  ustanovení  § 241a odst. 3 o. s. ř., který však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že  přípustnost  dovolání  je  zvažována  podle  ustanovení  § 237  odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v předmětné věci (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř. a dále též již cit. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004,  sp. zn.  21 Cdo 541/2004). Za situace, kdy dovolatelka žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu v dovolání nevymezuje, na řešení žádné právní otázky zásadního právního významu není napadené rozhodnutí založeno a dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání (§ 243a  odst. 1, věta první,  o. s. ř.),  pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.  Jelikož dovolání bylo odmítnuto,  vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají  ze  sazby  odměny  za  zastupování  advokátem v  částce 6.377,50 Kč  podle § 3  odst. 1, § 10 odst. 3, § 14  odst. 1,  § 15  a  § 18  odst. 1 vyhlášky  č. 484/2000  Sb. v platném  znění   a  z  paušální  částky  300,-  Kč  za  jeden  úkon  právní  služby  (vyjádření k dovolání)  podle § 13  odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, při připočtení 19 % daně z přidané hodnoty ve výši 1.269,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V  Brně 13. května  2008 JUDr. Miroslav   Gallus předseda senátu