32 Odo 1640/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a  soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci  žalobce Ing. M. R., zastoupeného  advokátem, proti  žalované  O. s. T., s.r.o., zastoupené   advokátem,    o  zaplacení  1 150 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v H. K. – p. v P. pod sp. zn. 36 Cm 43/2004, o dovolání žalované proti  rozsudku  Krajského   soudu  v H. K. – p. v P. ze dne 23. dubna 2004, č.j. 36 Cm 43/2004-25,  a  proti  rozsudku  Vrchního soudu v P. ze dne 16. května 2006, č.j. 2 Cmo 266/2005-80, takto: I.  Řízení  o  „dovolání“   proti   rozsudku Krajského  soudu  v H. K. – pobočky v P. ze dne 23. dubna 2004, č.j. 36 Cm 43/2004-25, se zastavuje. II. Dovolání  proti  rozsudku  Vrchního  soudu  v P.  ze  dne  16. května 2006, č.j. 2 Cmo 266/2005-80, se  odmítá. III. Žalovaná  je povinna  zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575,- Kč  do  tří  dnů  od  právní  moci  tohoto  usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. J. K. O d ů v o d n ě n í : Z obsahu dovolání žalované se podává, že dovolatelka jím napadla výslovně rozsudky soudů obou stupňů. Podle  bodu 3.  článku II.,  části  první,  zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona  nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních  právních  předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve  znění  účinném  před  1. dubnem 2005 – dále též jen „o. s. ř.“). O  takový  případ  jde i v  této  věci,  jelikož  odvolací  soud věc ve shodě s bodem 2. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb. rovněž  projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud  řízení  o „dovolání“  proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání  žalované  proti  rozsudku Vrchního  soudu  v P. ze dne 16. května 2006, č.j. 2 Cmo 266/2005-80,  v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského  soudu  v H. K. – pobočky v P. ze dne 23. dubna 2004, č.j. 36 Cm 43/2004-25, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 1 150 000,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by  odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku  ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Protože podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání může být přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném  právním   posouzení   věci   [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]; z  důvodu  uvedeného  v  ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Dovolatelka však prostřednictvím dovolacích námitek žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu v dovolání nevymezuje, přičemž dovolací soud nedospěl ani k závěru, že by právní posouzení věci odvolacím soudem v otázce aplikace § 265 obchodního zákoníku bylo v rozporu s hmotným právem, založil-li napadené rozhodnutí na tom, že žalovaná domněnku trvání svého závazku v době jeho uznání nevyvrátila. Za stavu, kdy dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek (včetně tvrzené vady řízení, k jejímuž naplnění mělo dojít dle názoru dovolatelky v nalézacím řízení při zjišťování skutkového stavu) ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývající části (tj. v rozsahu směřujícím proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů), není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný  opravný  prostředek  přípustný.  Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a  odst. 1, věta  první,  o. s. ř.),  pro  nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5,  věta první a  § 218 písm. c) o. s. ř]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.  Jelikož žalovaná z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto (a řízení o  „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně zastaveno),  vzniklo žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají  ze  sazby  odměny  za  zastupování  advokátem v  částce  7 500,-  Kč  podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14  odst. 1,  § 15  a  § 18  odst. 1 vyhlášky  č. 484/2000  Sb.  ve   znění  účinném   do   31. srpna   2006  a  z  paušální částky 75,- Kč  za  jeden  úkon  právní  služby  (vyjádření k dovolání)  podle  § 13  odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. srpna 2006. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně 11. března  2008 JUDr. Miroslav   Gallus předseda senátu