32 Odo 1679/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v  právní   věci    žalobkyně I. s.r.o., zastoupené JUDr. A. B., advokátkou, proti  žalované D. R. C. s.r.o., o zaplacení 465.885,- Kč s příslušenstvím,  vedené  u  Krajského soudu v Hradci Králové pod  sp. zn. 33 Cm  59/2005, o  dovolání  žalobkyně  proti   rozsudku Vrchního soudu  v  Praze  ze dne 6. června 2006, č.j. 3 Cmo 26/2006-76, takto: I.    Dovolání  se odmítá. II.  Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání  žalobkyně proti  rozsudku  Vrchního soudu v Praze ze  dne 6. června 2006, č.j. 3 Cmo 26/2006-76,  jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. října 2005, č.j. 33 Cm 50/2005-50, o zaplacení částky 465.885,- Kč s příslušenstvím, není přípustné  podle  § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního  řádu  (dále též jen „o. s. ř“),  jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo  shledáno přípustným ani podle  § 237 odst. 1  písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku  ve  věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), pak při zkoumání, zda  napadené  rozhodnutí  odvolacího soudu  má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004,  sp. zn.  21 Cdo 541/2004,  uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004,  pod číslem 132). Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatelka žádnou právní otázku zásadního významu nevymezila. Namítá-li, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, staví tuto kritiku na odlišném skutkovém základě, než ze kterého vyšel při posuzování  žalobního  nároku   na  doplatek ceny díla odvolací soud, s jehož skutkovými zjištěními (instalace programu I. dodaného žalobkyní pouze na jednom počítači žalované a tím i nepřekročení smluveného počtu uživatelů programu, informování žalobkyně ze strany žalované o změně operačního systému z D. na W.) rovněž polemizuje. Tím, že dovolatelka buduje na vlastních (odlišných) skutkových závěrech jiný právní názor na věc, ve skutečnosti nezpochybňuje  právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž skutková zjištění, která byla pro  právní  posouzení  věci  odvolacím  soudem  určující. Tím míří na dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však přípustnost podaného dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není způsobilý založit [srov. shodně  též  právní  názor  vyjádřený  v  již  cit.  usnesení  Nejvyššího  soudu  ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, podle něhož  k  okolnostem  uplatněným  dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže  být  při  posouzení,  zda  je  dovolání  přípustné  podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto]. Dovolatelka  tak přehlíží, že v případě přípustnosti dovolání zvažované dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se skutkový základ sporu nemůže měnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Za situace, kdy dovolatelka žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu v dovolání nevymezuje, na řešení žádné právní otázky zásadního právního významu není napadené rozhodnutí založeno a dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání (§ 243a  odst. 1, věta první,  o. s. ř.),  pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.  Jelikož žalobkyně z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají  ze  sazby  odměny za zastupování advokátem  v částce 10.000,- Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14  odst. 1,  § 15  a  § 18 odst. 1 vyhlášky  č.  484/2000 Sb.  ve  znění  pozdějších  předpisů a z paušální částky 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání, které podala původní žalovaná D. R. (C.) P. s.r.o., zastoupená JUDr. J. J., jehož plná moc zanikla podle § 28 odst. 5 o. s. ř. v důsledky ztráty způsobilosti zastoupené být účastníkem řízení) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně 19. června  2008 JUDr. Miroslav   G a l l u s předseda senátu