33 Cdo 2514/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně G. M. B., a. s. zastoupené advokátem, proti žalované L. S. S., o žalobě žalované na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 159/2006, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. března 2008, č. j. 69 Co 169/2008-40, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 7. února 2008, č. j. 11 C 159/2006-35, odmítl pro opožděnost odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 19. prosince 2007, č. j. 11 C 159/2006-32, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 28. března 2008, č. j. 69 Co 169/2008-40, potvrdil usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 7. února 2008, č. j. 11 C 159/2006-35, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná podala odvolání proti usnesení ze dne 19. prosince 2007, č. j. 11 C 159/2006-32, opožděně; soud prvního stupně proto v souladu s § 208 odst. 2 o. s. ř. její odvolání odmítl. Žalovaná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, v němž vyjádřila názor, že byla poškozena na svých právech. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), se zaměřil na posouzení otázky jeho přípustnosti. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jelikož v uvedeném případě je dovoláním napadáno usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto), nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. Podle § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. přípustnost dovolání rovněž dána není, neboť posuzovanou věc nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Zbývá proto přípustnost podle § 239 odst. 3 o. s. ř. Podle § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a a § 75b) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§ 78d). Protože napadené rozhodnutí není usnesením, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), není dovolání žalované přípustné ani podle § 239 odst. 3 o. s. ř. Obdobně Nejvyšší soud ČR rozhodl již v usnesení ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 72/2005. Protože přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti nákladovému výroku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalované právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 22. července 2008 JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu