5 Tdo 1058/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu dne 15. 10. 2008 ve věci dovolání obviněného V. H. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 2 To 106/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 10/2004, o odkladu výkonu rozhodnutí, t a k t o : Podle § 265o odst. 1 tr. ř. s e o d k l á d á výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání šesti let, se zařazením do věznice s dozorem, který byl obviněnému V. H. uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2007, sp. zn. 52 T 10/2004, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 2 To 106/2007, na dobu, než bude rozhodnuto o jeho dovolání. Odůvodnění: Obviněný V. H. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 52 T 10/2004, odsouzen pro trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zák., za který mu byl uložen podle § 128 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 6 let, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Proti tomuto rozsudku podali obviněný i Krajský státní zástupce v Brně odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 2 To 112/2005, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. z podnětu obou odvolání napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí ve věci. Po provedení nového hlavního líčení Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. 52 T 10/2004, tak, že se podle § 223 odst. 1 tr. ř. za použití § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obviněného V. H. pro skutek, jímž měl podle obžaloby Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 27. 7. 2003, sp. zn. 2 KZv 21/2003, spáchat trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., zastavuje, neboť je promlčeno, když nalézací soud dospěl k závěru, že skutek popsaný v obžalobě je třeba právně kvalifikovat jako návod podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. či spíše organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 tr. zák. (ve znění do 31. 12. 1997). Proti uvedenému v pořadí již druhému rozhodnutí nalézacího soudu podal Krajský státní zástupce v Brně stížnost, o níž Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 2 To 7/2007, tak, že podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení zrušil a Krajskému soudu v Brně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. V tomto dalším řízení pak Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 8. 2007, sp. zn. 52 T 10/2004, uznal obviněného V. H. vinným trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zák. a uložil mu za tento trestný čin podle § 128 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 6 let, přičemž pro výkon tohoto trestu ho podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů a prokury v obchodních společnostech a družstvech na dobu 6 let. Také proti tomuto rozhodnutí podal obviněný V. H. odvolání, o němž Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 2 To 106/2007, tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Uvedené rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný V. H. podáním dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., přičemž v souvislosti s ním podal také návrh na odklad výkonu rozhodnutí, neboť se domnívá, že kromě zdravotních důvodů je z napadených rozhodnutí zřejmé, že tato nemohou obstát, neboť dosavadní skutková zjištění popsaná ve skutkové větě výroku o vině nevyjadřují znaky soudem užité právní kvalifikace dovolatelova jednání jako trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zák. Obviněný dále v dovolání poukázal na to, že skutková zjištění jsou v hrubém rozporu s použitou právní kvalifikací a nelze je považovat za zákonná. V neposlední řadě obviněný namítl, že nesprávně byly vyhodnoceny i okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, které soudy obou stupňů vedly k aplikaci odst. 4 § 128 tr. zák., když výrok o vině ve skutkové větě neobsahuje případný prospěch, ale naopak je tato výroková část uzavírána formulací o způsobení škody ve výši 20 mil. Kč. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu zjistil, že obviněnému již byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2008, č. j. 52 T 10/2004-1465, povolen odklad výkonu trestu odnětí svobody v trvání šesti roků uloženého rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2007, sp. zn. 52 T 10/2004, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 2 To 106/2007, ze zdravotních důvodů na dobu do 21. 10. 2008, a proto obviněný v současné době pravomocně uložený trest odnětí svobody nevykonává. Vzhledem k tomu, že by však obviněný V. H. měl ve smyslu citovaného rozhodnutí o odkladu výkonu trestu odnětí svobody tento trest v dohledné době nastoupit, bylo třeba se z podnětu žádosti obviněného obsažené v podaném dovolání a opakované v přípise ze dne 13. 10. 2008 zabývat možností dalšího odkladu výkonu uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Podle judikatury Nejvyššího soudu postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. je na rozdíl od rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř. jen fakultativní a záleží zcela na uvážení předsedy senátu Nejvyššího soudu, který zde není vázán žádným návrhem či podnětem. Je-li zde však takový podnět, předseda senátu buď i s přihlédnutím k němu učiní rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř., anebo neshledá důvody k odkladu nebo přerušení výkonu, přičemž však negativní rozhodnutí o tom nevydává (srov. rozhodnutí č. 35/2007-T 993 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu). Odkladem výkonu napadeného rozhodnutí ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. se rozumí i odklad výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, který navrhl ve svém podnětu k rozhodnutí obviněný V. H. Po přezkoumání obsahu spisu ve smyslu citovaného § 265o odst. 1 tr. ř. dospěl předseda senátu Nejvyššího soudu, a to s ohledem na dovolatelem uplatněné námitky v jím podaném dovolání, které se týkají znaků skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zák., a také s ohledem na shora podrobně uvedený způsob rozhodování soudů obou nižších stupňů v této trestní věci, k závěru, že jsou v případě obviněného V. H. dány ve smyslu ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. důvody pro odklad výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání šesti let, se zařazením do věznice s dozorem, a proto výkon rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2007, sp. zn. 52 T 10/2004, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 2 To 106/2007, v tomto rozsahu odložil na dobu, než rozhodne o dovolání obviněného, směřujícímu proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 2 To 106/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 10/2004. Trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů a prokuratury v obchodních společnostech a družstvech na dobu 6 let, který byl obviněnému V. H. uložen tímtéž rozsudkem, se odklad netýká, když takový odklad obviněný ve svém podání ani nežádal. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. října 2008 Předseda senátu: Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.