6 Tdo 1300/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. října 2008 o dovolání obviněného Mgr. J. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2007, č. j. 12 To 85/2007-810, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 16/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2007, č. j. 12 To 85/2007-810, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného Mgr. J. S. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2006, č. j. 42 T 16/2005-731. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a za tento trestný čin mu byl podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Zároveň byl zrušen výrok o trestu uložený tomuto obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 31 T 45/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 10. 2003, sp. zn. 3 To 735/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody. Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř. Pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. namítl, že soudy řádně nezkoumaly zásadu speciality ve vztahu k důvodům jeho vydání pro účely výkonu trestu odnětí svobody. V souladu s mezinárodním zatýkacím rozkazem byl vydán toliko k výkonu trestu odnětí svobody na základě rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 31 T 45/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 3 To 765/2004, přesto byl trestně stíhán Městským soudem v Praze pod sp. zn. 42 T 16/2005 i pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Domnívá se, že mohl být trestně stíhán jen pro trestné činy, pro které byl z ciziny vydán. Opačný postup je v rozporu s čl. 14 Evropské úmysly o vydávání ze dne 13. 12. 1957 (publikována pod č. 549/1992 Sb.). Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a má za to, že soud na základě provedených důkazů nemohl učinit závěr, že naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 4 tr. zák., neboť mu nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu. Je přesvědčen, že při hodnocení důkazů soud porušil zásadu „in dubio pro reo“. S ohledem na tyto skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2007, č. j. 12 To 85/2007-810, zrušil, jakož i všechna rozhodnutí jemu předcházející a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Konstatoval, že jestliže Nejvyšší soud zjistí, že dovolání obviněného splňuje všechny obsahové a formální náležitosti, že je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě, má za to, že námitky obviněného vznesené k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jsou opodstatněné. Z tohoto důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 12 To 85/2007, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. 42 T 16/2005, a stejně tak zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodl o vazbě obviněného. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda byla dodržena zákonná lhůta k podání dovolání podle § 265e tr. ř. a zjistil, že dovolání obviněného bylo podáno opožděně. Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 3 tr. ř. lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Platí též, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. ř.). Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 42 T 16/2005 Nejvyšší soud zjistil, že na adresu B., K., S., kterou obviněný uvedl ve smyslu § 55 odst. 1 písm. c) tr. ř., jako adresu pro doručování, mu byla doručena zásilka obsahující usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2007, č. j. 12 To 85/2007-810, dne 28. 12. 2007, a to způsobem, který zákon předpokládá (viz § 63 tr. ř.), neboť se nejednalo z rozhodnutí vymezené v § 64 tr. ř. Obhájci obviněného Mgr. L. W. bylo předmětné usnesení doručeno dne 18. 12. 2007. Dovolání obviněného obhájce Mgr. L. W. předal poštovní přepravě dne 29. 2. 2007. Podle § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle § 60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den. V konkrétním případě poslední den lhůty připadl na 28. 2. 2008 (čtvrtek). Tento den byl tudíž posledním dnem lhůty k podání dovolání. Podal-li obviněný dovolání až dne 29. 2. 2008, je zřejmé, že dovolání podal opožděně, tj. po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Nutno podotknout, že podle ustanovení § 265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Zákon tedy žádné výjimky v případech, kdy lhůta k podání dovolání oprávněným osobám marně uplynula, nepřipouští. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného Mgr. J. S. podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Za této situace Nejvyšší soud již nemusel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. ř. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 29. října 2008 Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann