7 Tdo 1293/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. října 2008 o dovolání obviněné D. S.-H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 4 To 409/2007, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 57/2003 t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 4 T 57/2003, byla obviněná D. S.–H. uznána vinnou trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a byla odsouzena podle § 53 odst. 1, 3 za použití § 250a odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 10 000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. se stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti týdnů. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost společně a nerozdílně s obviněným R. S. nahradit Č. p., a. s. škodu ve výši 212 143,- Kč. Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podala obviněná odvolání, v němž napadla všechny výroky rozsudku soudu I. stupně, které se týkaly její osoby. Toto odvolání bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 4 To 409/2007, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Usnesení odvolacího soudu napadla obviněná D. S.-H. řádně a včas podaným dovoláním. Obviněná D. S.-H. uplatnila důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněná v odůvodnění dovolání uvádí, že se jednání, které je jí kladeno za vinu nedopustila. Provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by společně se spoluobviněným S. uplatnila neoprávněný nárok na pojistné plnění plynoucí ze zákonného pojištění za škody způsobené provozem motorového vozidla, v souvislosti s fiktivní dopravní nehodou, ke které mělo dojít dne 15. 5. 1998 v 02,15 hod v B. na křižovatce ulic S.-N., mezi Z. E. a P. G. Dne 16. 6. 1998 se dostavila do pojišťovny na žádost tehdejšího svého přítele svědka M. R. a pod vlivem důvěry a ujištění svědka, že je vše v pořádku, vyplnila a podepsala čestné prohlášení, založené na č. l. 487 spisu, podepsala také dva šeky na č. l. 491 a převzala finanční hotovost, kterou ihned předala podle pokynů pana R. neznámému muži. Z tohoto jednání neměla žádný prospěch. Žádné jiné doklady, zejména kupní smlouvu na č. l. 484, v této souvislosti nepsala, nepodepsala ani nepředkládala pojišťovně, policii či někomu jinému. Obviněná trvá na tom, že obviněného S. nezná. Jedinou listinu, kterou v této souvislosti vyplnila a podepsala je čestné prohlášení na č. l. 487. Tímto dokladem měla uplatnit nárok na pojistné plnění 30 593,- Kč a co se týče nároku spočívajícího v rozdílu pojistného plnění ve výši 181 550,- Kč tento neuplatnila. Proto neměla být zavázána společně se spoluobviněným k náhradě celé škody. Pojistný podvod je trestným činem úmyslným, jí však dokazováním nebylo úmyslné zavinění prokázáno. Závěrem proto navrhuje, aby ohledně ní dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněné uvedla, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však svou argumentaci omezila výhradně na polemiku se skutkovými zjištěními, ke kterým soudy dospěly. Jestliže tedy obviněná namítla nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku, ale tento svůj názor dovozovala jen z odlišné verze skutkového stavu, pak soudům obou stupňů nevytýkala vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení a v podstatě se domáhá přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Na základě zhodnocení obsahu dovolání dospěla k závěru, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., když obviněná jen formálně deklarovala důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale její námitky jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec všech důvodů dovolání. Současně navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též \"jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejvyšší soud však shledal, že obviněná podala dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože její konkrétní námitky neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Obviněná namítala nedostatek subjektivní stránky trestného činu. Tuto svoji námitku však řádně neodůvodnila, resp. vytkla, že se závěry soudů opírají o vadně zjištěný skutkový stav. Názor obviněné o absenci zjištění subjektivní stránky trestného činu, která je sice v obecné rovině právním závěrem, však obviněná dovozuje výlučně z odlišných skutkových okolností, než vzaly za prokázané soudy prvního a druhého stupně. Krajský soud na straně 6 odůvodnění svého rozhodnutí na základě zjištěných okolností ohledně jejího zastupování obviněného S. při likvidaci pojistné události, včetně pravděpodobného vyhotovení kupní smlouvy obviněnou a jejího předložení i osvědčení nepravdivého tvrzení, že je majitelkou kamery poškozené při havárii, dospěl k správnému závěru, že obviněná jednala v úmyslu přímém dle § 4 písm. a) trestního zákona. Rovněž námitka obviněné vztahující se k výši náhrady škody neobstojí jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná i zde v rozporu s popisem skutku namítá nesprávné zjištění jejího přispění na vylákání pojistného plnění, na základě neexistující nehody, pro spoluobviněného. Při rozhodování podle § 228 odst. 1 tr. ř. v případě, kdy byla škoda způsobena jednáním více spoluobviněných je nutno vycházet z ustanovení § 438 odst. 1 obč. z., které vyjadřuje zásadu solidární odpovědnosti škůdců v případech společně způsobené škody s cílem prohloubit odpovědnost za protiprávní jednání a důsledně zabezpečit ochranu poškozeného. Podle zjištění soudu přitom obviněná osobně převzala celou částku 212 143,- Kč. Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje. Na základě uvedených důvodů bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., když obviněná neuplatnila jedinou námitku, která by odpovídala uplatněnému důvodu dovolání a v podstatě jen zopakovala námitky uplatněné již v řízení o odvolání. Přitom ani nenamítá, že by mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a následnými skutkovými zjištěními soudu I. stupně, existoval nějaký konkrétní rozpor. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. října 2008 Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš