7 Tdo 1311/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. října 2008 o dovolání, které podal obviněný B. H. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 11 To 394/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 3 T 91/2006, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. H. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. 3 T 91/2006, byl obviněný B. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák. z části ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Obviněný podal proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. 3 T 91/2006, odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 11 To 394/2007, zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 11 To 394/2007, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že jeho jednání nenaplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2, 3, písm. a) tr. zák., jehož se měl dopustil z části ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. jako člen organizované skupiny, a že nebyl naplněn ani materiální znak tohoto trestného činu. Podle obviněného neměl ze svého jednání žádný majetkový prospěch. Údajně ani nevěděl o tom, že minerální vody, které byly uloženy v jeho skladu, byly odcizené. V této souvislosti obviněný poukázal na výpověď spoluobviněného R. B. a dodal, že ani z dalších výpovědí nelze dovodit jeho účast na trestné činnosti. Uvedl, že osobně zná pouze spoluobviněného R. B. , a proto je přesvědčen, že právní kvalifikace skutku, který měli obvinění spáchat jako členové organizované skupiny, je zcela nesprávná. Soudy podle jeho názoru učinily nesprávná skutková zjištění a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudily. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 11 To 394/2007, jakož i rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. 3 T 91/2006, a podle § 265 odst. 1 tr. ř. (správně má být § 265l odst. 1 tr. ř.) přikázal Okresnímu soudu v Nymburce, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil námitky, jimiž zpochybňuje zjištěný skutkový stav. Takové námitky však nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Dodala, že v řízení o dovolání nelze provádět přezkum skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkum správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Za jedinou právní námitku lze podle ní považovat námitku obviněného, v níž zpochybnil, že by se trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák. dopustil jako člen organizované skupiny. Pro právní kvalifikaci trestného činu, který obviněný spáchal jako člen organizované skupiny, musí být dáno zavinění ve formě úmyslu, přičemž ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že vzhledem k množství palet, způsobu úschovy i způsobu, jakým obviněný sám nakládal s minerálními vodami, si musel být vědom toho, že jde o zboží, které bylo odcizeno, a že na odcizování uvedeného zboží se musí podílet více osob, jejichž úlohy byly v rámci na sebe navazujících činností určitým způsobem rozděleny. Je tedy nepochybné, že jednáním obviněného byl naplněn zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty krádeže podle § 247 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák. spočívající v tom, že obviněný spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny. Skutek byl tedy bez jakýchkoliv pochybností objasněn a soud prvního stupně zvolil odpovídající právní kvalifikaci. Námitky obviněného převážně stály mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jediná právní námitka je neopodstatněná. Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného B. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností: Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu z důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování apod. Obviněný namítl, že se nedopustil trestného činu, jímž byl uznán vinným. Své tvrzení však opírá o argumenty, které zaměřil do oblasti skutkové. Obviněný v dovolání zpochybnil výpovědi svědků, poukázal na výpověď spoluobviněného R. B. , z níž podle něj vyplývá, že nevěděl o skutečnosti, že minerální vody byly odcizené. Namítl také, že z trestné činnosti neměl žádný majetkový prospěch. Uvedenými námitkami obviněný pouze polemizuje se závěry, ke kterým dospěly soudy nižších stupňů v rámci hodnocení důkazů a na základě kterých došly ke skutkovým zjištěním a následnému právnímu posouzení. Obviněný se snaží docílit změny skutkového zjištění tím, že nabízí svou verzi hodnocení důkazů. Nejvyšší soud České republiky se zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně jen ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Obviněný proto těmito skutkovými námitkami nenaplnil uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za právní námitku relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat jen námitku obviněného, že se trestného činu nedopustil jako člen organizované skupiny. Konstantní judikatura (srov. např. č. 53/1976-II, č. 45/1986 Sb. rozh. trest.) považuje za organizovanou skupinu sdružení nejméně tří osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivými členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho nebezpečnost pro společnost. Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter a také se nevyžaduje výslovné přijetí za člena takové skupiny. Postačí, že se pachatel do skupiny fakticky včlenil a aktivně se na její činnosti podílel. Zákonným znakem trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák. je, že pachatel spáchá trestný čin uvedený v § 247 odst. 1 tr. zák. jako člen organizované skupiny. Nejvyšší soud při posuzování této námitky vycházel zásadně ze skutkových zjištění, které učinily soudy nižších stupňů, přičemž ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný B. H. musel být obeznámen s účastí všech spoluobviněných na trestné činnosti včetně vzájemných vazeb mezi spoluobviněnými. Okolnost, zda se s ostatními členy organizované skupiny osobně znal, není pro naplnění zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podstatná. Obviněný uplatnil námitku, že trestný čin nespáchal jako člen organizované skupiny již v odvolacím řízení, a odvolací soud se s ní přesvědčivě vypořádal v odůvodnění svého usnesení ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 11 To 394/2007, (srov. č. l. 690 - 691 spisu). Z těchto důvodů Nejvyšší soud České republiky shledal námitku obviněného za neopodstatněnou. Opakuje-li obviněný v dovolání námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). Nejvyšší soud zjistil, že obviněný uplatnil většinu námitek skutkových, jimiž se dovolací soud vzhledem k zákonnému vymezení důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohl zabývat a jedinou právní námitku, kterou lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, shledal neopodstatněnou. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. října 2008 Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek