20 Cdo 1070/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněných a) J. P., b) Doc. MUDr. P. P., CSc., c) MUDr. M. P., a d) MUDr. M. Z., proti povinnému J. K., zastoupenému advokátem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 Nc 1780/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 27. 9. 2006, č. j. 39 Co 382/2006-39, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 21. 3. 2006, č. j. 5 Nc 1780/2005-24, jímž obvodní soud podle § 59 odst. 2 písm. a) exekučního řádu nařídil exekuci přestěhováním povinného a jeho věcí do tam specifikovaného přístřeší. V dovolání povinný namítá, že odvolací soud „rozhodl o jinak formulovaném návrhu, než je obsažen v návrhu na nařízení exekuce.“ Zásadní právní význam napadenému  rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že soudy obou stupňů řešily právní otázky, - zda oprávněný dostatečným způsobem prokázal vlastnictví objektu (v němž se nachází zajištěná náhrada) - zda nařízení exekuce přestěhováním povinného do společného pokoje v ubytovacím zařízení bez určení konkrétního pokoje je dostatečně určité - zda je nalézací rozsudek způsobilým exekučním titulem, není-li u vyklizovaného bytu uvedeno jeho číslo a poloha, a konečně - zda návrh na vyklizení bytu do přístřeší nebyl podán předčasně, když oprávnění povinnému nenabídli možnost dobrovolného plnění vyklizením bytu Dovolání není přípustné. Předně obvodní, a tedy ani městský soud nerozhodoval „o jinak formulovaném návrhu, než jaký je obsažen v návrhu oprávněných“. Jestliže totiž oprávnění navrhli exekuci vyklizením, a to přestěhováním povinného a jeho věcí, a jestliže prokázali zajištění přístřeší pro povinného na ubytovně v P. (č.l. 9,10) a místnosti pro uskladnění jeho věcí v P. (č.l. 13), nerozhodl obvodní soud o jiném předmětu řízení, specifikoval-li ve výroku svého rozhodnutí, že exekuci nařizuje přestěhováním povinného do ubytovny v P. a uskladněním jeho věcí v místnosti v P. Otázka, zda účastník řízení cokoli prokázal (či neprokázal), nemůže být otázkou zásadního právního významu, jelikož v tomto směru vždy jde o hodnocení důkazu (§ 132 o. s. ř.), jež ovšem dovoláním vůbec napadnutelné není. Otázku určitosti (a tedy materiální vykonatelnosti) exekučního titulu vyřešil odvolací soud v souladu s konstantní judikaturou (k tomu srov. usnesení z 31. 3. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1236/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3, ročník 2000, pod poř. č. 16, kde Nejvyšší soud uzavřel, že je-li vyklizovaný byt ve vykonávaném rozhodnutí identifikován dostatečně určitě tak, aby jej při výkonu rozhodnutí nebylo možné zaměnit s bytem jiným, nelze takovému rozhodnutí upřít vykonatelnost jen proto, že neuvádí číslo bytu, případně patro či podlaží, v němž se byt nachází /povinnému ostatně není neznámo, o který byt jde/). Týž závěr lze dovodit o určitosti usnesení o nařízení exekuce, byla-li v něm bytová náhrada specifikována tak, že exekuce bude provedena přestěhováním povinného do „společného pokoje ubytovacího zařízení“ na tam uvedené adrese v P., byť bez určení pokoje například uvedením jeho čísla. Pokud jde o namítnutou „předčasnost návrhu“, pak povinnost „nabídnout povinnému možnost dobrovolného plnění vyklizením bytu“ žádné ustanovení občanského soudního řádu ani jiného právního předpisu oprávněným neukládá. Protože tedy žádnou z dovolatelem předestřených otázek nelze kvalifikovat jako otázku zásadního právního významu, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné bez nařízení jednání  (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. Dovolání bylo odmítnuto, oprávněným, jež by jinak měli podle § 146 odst. 3,  § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. března 2009 JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu