20 Cdo 3760/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné P. spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému S. C., vyklizením bytu bez náhrady, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 32373/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006, č. j. 58 Co 285/2006-58, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Povinný napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 2. 8. 2006, č. j. 13 Nc 32373/2004-48, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 pro opožděnost odmítl odvolání povinného proti usnesení o zamítnutí jeho návrhu na odklad exekuce. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí  odvolacího  soudu,  jímž   bylo   potvrzeno   rozhodnutí   soudu   prvního   stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek sešit č.5, ročník 2003 pod č. 41; usnesení ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1050/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura, sešit č. 4, ročník 2005 pod č. 57). Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod č. 61). Nejvyšší soud proto, aniž zkoumal splnění podmínky obligatorního zastoupení v dovolacím řízení (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.) a aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. prosince 2009 JUDr. Miroslava  Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu