21 Cdo 1717/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce C. D., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. C., zastoupenému advokátkou, o určení data skončení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 191/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. prosince 2007, č. j. 16 Co 213/2007-76, takto: I.  Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.588,- Kč  do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2007, č. j. 16 Co 213/2007-76, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne  10. 5. 2007, č. j. 61 C 191/2005-43, ve výroku o věci samé (o zamítnutí žaloby na určení, že pracovní poměr žalovaného u žalobce založený pracovní smlouvou ze dne 31. 10. 2003 skončil 30. 11. 2005), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení, které by bylo odvolacím soudem zrušeno) a  nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) pouze dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (spočívající v tvrzení, že „napadené rozhodnutí je zmatečné, když není v dostatečném rozsahu odůvodněno, v důsledku čehož je nepřezkoumatelné“) a podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. [včetně dovolatelem označené otázky, zda „je možno, aniž by bylo zjištěno, že došlo k odsouhlasení návrhu dohody na ukončení pracovního poměru ihned po jeho obdržení (návrh učiněn mezi přítomnými), resp. bez zbytečného odkladu po jeho obdržení (návrh učiněn mezi nepřítomnými) učinit závěr o tom, že taková dohoda byla uzavřena“, která není otázkou právní, jak se dovolatel mylně domnívá, ale otázkou skutkovou]  - zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06,  které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto]. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. V dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady (spojené s jeho vyjádřením k dovolání), které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jeho práva, spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 1.875,- Kč [srov. § 7 písm. c), § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1  vyhlášky  č. 484/2000  Sb.  ve  znění   vyhlášek  č.  49/2001  Sb.,  č. 110/2004   Sb., č.  617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), tedy celkem 2.175,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalovaného advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1556/2004,   který   byl   uveřejněn   pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které  žalovanému za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátkou a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty  z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o. s. ř.) ve výši 413,- Kč (zaokrouhleně). Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalovanému nahradil; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.  je žalobce povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.588,- Kč zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného v tomto řízení zastupovala. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 12. května 2009 JUDr. Mojmír  Putna, v. r. předseda senátu