21 Cdo 2489/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny ve věci žalobkyně A. M., proti žalovanému S. M., zastoupenému advokátkou, o výživné manželky, o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení podané žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. srpna 2005, č.j. 40 Co 247/2005-84, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 282/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. března 2007, č. j. 12 Co 194/2007-21, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 26.10.2004, č. j. 8 C 7/2003-71, zamítl žalobu žalobkyně, „aby žalovaný byl uznán povinným přispívat na výživu žalobkyně částkou 2.500,- Kč měsíčně od 9.1.2003“ a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 31.8.2005, č. j. 40 Co 247/2005-84, odvolání žalovaného proti tomuto usnesení soudu prvního stupně odmítl (pro nedostatek subjektivní legitimace odvolatele) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 28.2.2006, č. j. 30 Cdo 301/2006-97, dovolání žalovaného proti tomuto usnesení odvolacího soudu odmítl; současně rozhodl o nákladech dovolacího řízení. Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 12.1.2007, č. j. 8 C 282/2005-16, „žalobu žalovaného na povolení obnovy řízení, vedeného u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 7/2003, a žalobu pro zmatečnost“ zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. března 2007, č. j. 12 Co 194/2007-21, toto usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. března 2007, č. j. 12 Co 194/2007-21, není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b/, § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b/, § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 19. května 1960, sp. zn. 11 Co 102/60, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 62, ročník 1960; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.10.1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 28, ročník 1998) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam (§ 238a odst. 1 písm. b/, § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O  náhradě   nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. května 2009 JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu