26 Cdo 4821/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců: a) P. H., a b) Z. H., zastoupených advokátem, proti žalovanému m. P.,  zastoupenému  advokátem, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 C 34/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. července 2009, č. j. 6 Co 1533/2009-54, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.142,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. července 2009, č. j. 6 Co 1533/2009-54, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Písku (dále „soud prvního stupně“) ze dne 18. března 2009, č. j. 7 C 34/2008-35, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že „výpověď z nájmu bytu číslo 1 první kategorie o velikosti 4+1 v prvním poschodí domu číslo popisné 380 v ulici T. v P. ve vlastnictví žalovaného, doručená žalobci a) dne 28. 1. 2008 a žalobci b) dne 26. 3. 2008 je neplatná“, a rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů uvedly, že žalobu o neplatnost výpovědi  z nájmu bytu, odůvodněnou dluhem žalovaných  na nájemném a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši 11.960,50 Kč za specifikované měsíce, podali žalobci 26. 11. 2008, tj. po uplynutí 60 denní lhůty ode dne doručení výpovědi (žalobci 28. 1. 2008 a žalobkyni 26. 3. 2008), stanovené  § 711 odst. 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění novely provedené zákonem č. 107/2006 Sb., která je lhůtou prekluzivní. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, k němuž se žalovaný vyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.) zjistil, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami  – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.)., není však přípustné.   Protože § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci),  mohlo by dovolání být  přípustné  jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za předpokladu, že Nejvyšší soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí zásadního právního významu. Dovolatelé uplatnili dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] s tím, že výpověď žalovaného považují za absolutně neplatný právní úkon ve smyslu § 39 občanského zákoníku ve znění zákona č. 107/2006 Sb. (dále „obč. zák.“), neboť jim byla doručena až po zaplacení dlužného nájemného. V té době již neexistoval zákonný výpovědní důvod § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák., proto nemohla vyvolat jakékoliv následky, tím méně nutnost podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi v šedesáti denní lhůtě podle § 711 odst. 5. obč. zák. Nejvyšší soud v rozsudcích z 10. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2813/2007, a 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 778/2008, uveřejněných na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, dospěl k závěru, že „nájemce se může domáhat u soudu neplatnosti výpovědi pronajímatele z nájmu bytu pro neexistenci uplatněného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. v šedesátidenní lhůtě počítané od doručení výpovědi“ a že „šedesátidenní lhůta podle § 711 odst. 5 obč. zák. je lhůta hmotněprávní prekluzivní“. Rozsudek odvolacího soudu odpovídá judikatuře dovolacího soudu. Námitku, že výpovědní důvod nebyl naplněn (že ke dni doručení výpovědi dluh neexistoval), tedy že výpověď je podle § 39 obč. zák. neplatná pro rozpor s  § 711 odst 2 písm. b) obč. zák., mohli žalobci uplatnit jen včas podanou žalobou.   Z toho vyplývá, že napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu ve smyslu  § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. neřeší, a proto bylo jako nepřípustné Nejvyšším soudem  odmítnuto [ § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř.]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobci a), b) a žalovaným vychází z toho, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 3 o.s.ř.). Ty představují odměnu advokáta za vyjádření k dovolání podané podle § 7 písm. d), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a čl. II vyhl. č. 277/2006 Sb. ve výši 1.500,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a čl. II vyhl. č. 276/2006 Sb. a činí celkem včetně daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) 2.142,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobci dobrovolně povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí. V Brně dne 17. prosince 2009 JUDr. Marie Rezková, v. r. předsedkyně senátu