28 Cdo 3148/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Rakovského a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce J. F., zastoupenému advokátem, proti žalované JUDr. E. T., zastoupené advokátkou, o zaplacení 48.931,30 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 126/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28.2.2007, č.j. 54 Co 3/2007-169, takto: I.  Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15.5.2006, č.j. 40 C 126/2004-149, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 20.11.2006, č.j. 40 C 126/2004-165, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 36.656,30 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně částečně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit  žalobci  10.051,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku;  „jinak“ (tj. v části o zamítnutí žaloby o zaplacení zbývajících 26.604,80 Kč) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, ve kterém uvedla, že rozsudek napadá v celém rozsahu, „z důvodů uvedených v ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.“. Navrhla, aby byl rozsudek zrušen a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) – se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu – postupoval v dovolacím řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (srovnej čl. II, bod 12 zák. č. 7/2009 Sb.). Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom vyplývá, že oprávněn (subjektivně legitimován) k podání odvolání je pouze ten účastník řízení, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 28, svazek 3, ročník 1998). Výrokem rozsudku, jímž v posuzovaném případě odvolací soud „jinak“ (v části o zaplacení 26.604,80 Kč) rozsudek soudu prvního stupně (o zamítnutí žaloby v uvedeném rozsahu) potvrdil, nemohla být žalované způsobena újma na jejích právech, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení (v uvedeném rozsahu byla žalovaná ve věci samé úspěšná). K podání dovolání proti tomuto výroku rozsudku proto žalovaná subjektivně legitimována není. Dovolání proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 10.051,50 Kč a uložil žalované povinnost tuto částku žalobci zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku, není přípustné podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v § 237 odst. 1 o. s. ř. Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V posuzovaném případě napadla žalovaná výrok odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o částce 10.051,50 Kč, tedy o peněžitém plnění, které nepřevyšuje 20.000,- Kč;  proti takovému výroku rozsudku dovolání přípustné není. Dovolání není přípustné ani proti výroku o náhradě nákladů řízení, jelikož podle ust. § 237 o. s. ř. lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí odvolacího soudu o věci samé (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003). Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalované odmítnout (§ 243b odst. 5 věty prvé, § 218 písm. c/ o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy žalobci, který by jinak měl na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, v tomto řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 20. října 2009 JUDr. Josef Rakovský, v. r.   předseda senátu