28 Cdo 3808/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce P. f. ČR, zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. D., zastoupenému advokátem, ve věci návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 10 C 257/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2009, č.j. 26 Co 240/2009-45, takto: I.   Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit na nákladech dovolacího řízení žalobci částku 2.383,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce.   O d ů v o d n ě n í : Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové shora uvedeným bylo odmítnuto odvolání proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 5. 3. 2009, č.j. 10 C 257/2008-34, kterým byl zamítnut návrh žalovaného na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 10 C 288/2005. Odvolací soud odmítl žalovaným podané odvolání pro absenci obsahových náležitostí,  vyplývající z ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. a § 205 o. s. ř. Žalovaný tyto nedostatky neodstranil ani přes výzvu okresního soudu ani později v průběhu odvolacího řízení, a proto nebylo možné podle odvolacího soudu v řízení pro tento nedostatek pokračovat.     Žalovaný podal prostřednictvím advokáta v zákonné lhůtě dovolání proti výše označenému usnesení odvolacího soudu. Žalobce podal k dovolání písemné vyjádření, vypracované advokátem. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde. Přípustnost dovolání není dána podle § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání též nezakládají, protože usnesení o odmítnutí odvolání v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 o. s. ř. za použití ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci v souvislosti s podaným dovoláním vznikly náklady řízení. Ty spočívaly v odměně za vyjádření v základní sazbě za úkon 7.000,- Kč (§ 10 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.). Tuto částku však bylo nutné krátit dvakrát, neboť šlo o jediný úkon v řízení a dovolání bylo odmítnuto (§ 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 cit. vyhl.). Tedy po krácení 1.750,- Kč; s přičtením 300,- Kč režijního paušálu a 333,- Kč DPH šlo o náklady ve výši 2.383,- Kč.   Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.   V Brně dne 21. října 2009 JUDr. Ludvík David, CSc. , v. r. předseda senátu